Sehnat revmatologa je nadlidský úkol. Dojíždět musí nemocní přes půl republiky

„Z hlediska pokrytí na tom nejsme úplně dobře. Máme osm okresů, kde není žádný revmatolog,“ předseda České revmatologické společnosti profesor Ladislav Šenolt.

Hluchá místa jsou například na Mělnicku, Rakovnicku, Havlíčkobrodsku nebo Strakonicku, ukazují data Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Tím, že musí lidé dojíždět za lékaři jinam, pak vytvářejí nápor na další pracoviště, čímž se prodlužují i čekací lhůty. Přetíženy jsou ordinace na Děčínsku, Jesenicku nebo Kroměřížsku. „Řada okresů má stop stav a nebere nové pacienty,“ doplnil Šenolt.

S revmatem se v Česku pravidelně léčí kolem 240 tisíc lidí, o něž se musí postarat zhruba 280 revmatologů pro dospělé a pouze 16 dětských revmatologů.

Horší je to u dětí s vzácnými diagnózami. „Máme celé kraje, kde není ani jeden dětský revmatolog. Je to Karlovarský, Liberecký, Zlínský kraj a Vysočina,“ uvedla vedoucí Centra dětské revmatologie a autoinflamatorních onemocnění při Všeobecné fakultní nemocnici v Praze Pavla Doležalová.

Podle propočtu statistiků bude hůř, pokud se počty lékařů nezvýší, anebo se systém péče nezefektivní.

Se stárnutím silných populačních ročníků potřeba léčby poroste.

„Počet pacientů, kteří mají zkušenost s revmatoidní artritidou, setrvale roste a bude jich dále přibývat. Projekce Českého statistického úřadu říká, že do roku 2040 se v naší zemi více než zdvojnásobí počet žijících seniorů ve věku 65+,“ uvedl ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek.

Odhalit nemoc včas a začít ji léčit je zásadní pro pacienty i jejich zaměstnavatele.

„Výsledkem úspěšné léčby a stabilizace nemoci je významný pokles nemocnosti pacientů s revmatoidní artritidou a velmi nízký podíl pacientů pobírajících příspěvek na péči,“ míní Dušek s odkazem na analýzu dat z ministerstva zdravotnictví i resortu práce a sociálních věcí.

Lidé s revmatoidní artritidou jsou z většiny práceschopní, pokud se dostanou k potřebné léčbě v centrech. A s tím je leckde problém.

Biologickou léčbu zajišťuje asi 70 centrech (včetně dětských). Inovativní terapie, která brání dalšímu rozvoji nemoci, snižuje bolest a zlepšuje život pacienta, není ale vhodná pro každého. Počty léčených se sice zvyšují – v roce 2019 to bylo 9392 pacientů, loni už 15 716 –, i tak ji dostane jen o zlomek nemocných, ukázala data Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.

„Léčených dětských pacientů v centrech je v Česku kolem 800 a polovina jich musí jezdit do Prahy,“ zdůraznila Doležalová. Cestovat musí z Karlovarska nebo jižních Čech. „Obávám se, že ve velké části jižních Čech řada pacientů biologickou léčbu nemá, protože se nedostanou ani do Českých Budějovic k první diagnóze,“ míní lékařka.

Překážkou není jen rozložení center. Podle výkonného ředitele AIFP Davida Koláře nemohou někteří lidé dostat lék kvůli medicínským omezením, kapacitě center i podmínkám pro úhradu léčby, což jde na vrub zdravotním pojišťovnám.

Lékaři musí často žádat pojišťovnu o schválení výjimky pro zaplacení léčby a každé pracoviště má na to omezený rozpočet, který nemůže překročit. Některá dosáhla limitu už v červenci.