Schizofrenie: Mýtus o nebezpečnosti a realita života s psychózou

Psychózy jsou typické pro schizofrenii a psychoafektivní poruchy. Lidé slyší hlasy, cítí se sledovaní, věří, že proti nim někdo intrikuje. „Pacienti často nemají náhled na svůj stav – neuvědomují si, že jsou nemocní. Problémy vidí v okolí, v lidech, kteří je podle nich ohrožují nebo pronásledují,“ vysvětluje Michal Risler.

Jedním z nejčastějších projevů jsou sluchové halucinace. „Ten hlas je jako rádio, které nejde vypnout. Komentuje, kritizuje, někdy i rozkazuje,“ popisuje psychiatr. Bludy zase mohou vést k úzkosti a izolaci. Pacient je přesvědčený, že si o něm lidé v tramvaji šeptají, že ho někdo sleduje. Přesvědčit ho o opaku bývá téměř nemožné.

Ve společnosti stále převládá představa, že psychotický člověk je nebezpečný. Statistiky ale říkají něco jiného. „Větší riziko představují podnapilí lidé na ulici. Ti se dopouštějí násilí mnohem častěji než pacienti s psychózou,“ upozorňuje Risler.

Ano, pokud není nemoc zaléčená, může být chování nepředvídatelné. „Pacient najednou vstane a odejde. Může říct něco zvláštního. To ale neznamená, že by měl být agresivní,“ dodává psychiatr.

Průměrná doba od prvních příznaků do zahájení léčby je přibližně rok. To je příliš dlouho – čím dříve se zasáhne, tím lepší je prognóza. Okolí by se proto mělo snažit nemocného motivovat k návštěvě odborníka.

V pražském sanatoriu Ondřejov funguje komplexní péče, kde s pacienty pracují psychiatři, psychologové, sociální pracovníci i arteterapeuté. Cílem není jen potlačit příznaky, ale pomoci lidem žít kvalitní život. „Řada pacientů se díky správné léčbě dokáže vrátit do běžného života a normálně pracovat,“ říká Risler.

Psychózy jsou vážná diagnóza, ale se správnou podporou není život s nimi odsouzen k izolaci. Důležité je nepodléhat mýtům a nebát se vyhledat pomoc včas.

Celý díl podcastu si můžete pustit zde.