Rakovina ji naučila myslet více na sebe a místo přežívání skutečně žít

Při samovyšetření si Linda nahmatala pod prsem zduřelou žílu, to ji znepokojilo, a tak šla na vyšetření. Lékař na mamografu zjistil, že něco není v pořádku. Velmi rychle absolvovala sonografické vyšetření a biopsii.

„Pak nastal týden pekla, kdy čekáte na výsledky, zda to bude zhoubné,“ prozradila pacientka. Zhoubnost nádoru se nakonec potvrdila a Lindu čekal kolotoč léčby.

Diagnostika nezněla zrovna příznivě, třetí stadium rakoviny ze čtyř. „Měla jsem chycené i lymfatické uzliny. Nejhorší pro mě bylo, když zkoumali, zda je to ještě někde jinde. To byl nejhorší týden v mém životě. Řekli mi ale, že u mého nádoru je prognóza docela dobrá, i přesto, že je to třetí stadium. V dnešní době jsou ty možnosti léčby opravdu obrovské,“ vysvětlila.

„Tehdy jsem si říkala, že to snad není možné. Ze začátku přišlo prostě popírání. Potom jsem ani tak nemyslela na sebe, jako na děti. První, na co myslíte, je to, co ty děti budou dělat, až umřu. Když mi to oznámili, tak mi ještě do ruky dali letáček, kde bylo napsáno‚ jak to říct dětem. To mě rozsekalo snad úplně nejvíce,“ vyprávěla.

„Během léčby jsem měla plný servis. Prodělala jsem chemoterapii, biologickou léčbu, operaci, při které mi odstranili obě prsa a uzliny, a také jsem chodila na ozařování. K tomu přišla hormonální léčba,“ vyjmenovala.

Léčba se na Lindě, jak nám přiznala, velmi podepsala. „Změnila mě o 180 stupňů. Přišla jsem o veškeré ženství. Když ta léčba skončila, tak jsem byla ‚odrbaná jak slepice‘,“ přiznala. A rozhodla se nemoc „rozhýbat“.

Během rozhovoru zmínila, že jí proti vypadávání vlasů pomohla chladicí čepice. „To je určitě super věc. Rozhodně bych to každé ženě, která podstupuje chemoterapii, doporučila.“

„Absolvovala jsem psychoterapie, samozřejmě jsem také přibrala asi 20 kilogramů, jako spousta pacientek. Cítila jsem se frustrovaně. Řekla jsem si, že se tedy začnu hýbat. Věřím tomu, že ten pohyb dělá strašně moc. To tělo začne zase fungovat,“ dodala.

Z počátku byl pro ni pohyb velmi těžký, a to hlavně kvůli bolesti kloubů. „Řekla jsem si, že ujdu deset tisíc kroků denně. Později jsem začala také cvičit ‚onkojógu‘, která je skvělá v tom, že rozproudí lymfatický systém, takže se mi po těch operacích netvoří takové otoky. Zároveň se u toho zapotíte a uklidníte na duši. V tom teď pokračuji,“ svěřila se Novinkám.

„To, co mi rakovina dala, byl ten posun. Dříve jsem vůbec nemyslela na sebe. Během té diagnózy jsem se ale naučila opravdu myslet hlavně na sebe, protože musíte být v pohodě, abyste tady pak mohli být pro ty děti. Než rakovina přišla, tak jsem to měla opačně. Nejdřív jsem myslela na druhé, pak na sebe, takže jsem jí vděčná za to, že jsem si začala sama sebe více vážit, přestože to bylo drsné,“ vylíčila.

Linda začala i méně pracovat a více si užívat života. „Začala jsem vycházet z komfortní zóny, protože když z ní vyjdete a uděláte nějakou šílenost, tak ono vás to posílí a zvedne vám to sebevědomí. Potkala jsem spoustu nových lidí a začala jsem žít jinak. Dnes si sebe jako ženy vážím mnohem více a zase chci být tou ženou, která si věří a může inspirovat ostatní. Předtím to nebyl moc život, ale spíše přežívání. Teď si ten život fakt užívám a jsem za to vděčná,“ svěřila se kameře Novinek.

Že se snaží život užívat, dokázala Linda Převrátilová i svou účastí na akci National Cancer Survivors Day – mezinárodní akci ke zvýšení povědomí o rakovině, nemocných a přeživších, kterou v Praze pořádal spolek Hlas onkologických pacientů.

„Absolvovala jsem ‚onkojógu‘ i tady, ale kromě toho také různé workshopy, pak nás tady krásně namalovali, takže podtrhli naši ženskost, což je pro nás velmi příjemný pocit. Zpívaly jsme i hymnu nás Bellisek,“ vyjmenovala. Bellis je projekt Aliance žen s rakovinou prsu. Zaměřuje se na pomoc a podporu mladých pacientek, které procházejí nebo prošly léčbou spojenou s nádorovým onemocněním prsu.

„Všechny jsme tady s tím, že chceme žít a jsme vděčné za to, že jsme ten kolotoč zvládly,“ dodala.