Přikládání pijavic jako léčebná alternativa hojení chronických ran, zánětu a dalších chorob

Kroužkovci podtřídy pijavice (Hirudinea) sají lidstvu krev už stovky tisíc let. Některé jejich druhy, konkrétně pijavka lékařská, ale také léčí.

Pijavice přikládali na nemocné už staří Egypťané před 3500 lety. O jejich léčivém působení psali starověký lékař Galén i renesanční alchymista Paracelsus. Největší oblibu zaznamenaly v 17. a 18. století, s rozvojem moderní západní medicíny však upadly v zapomenutí. A nyní se znovu vracejí.

„Existují rizika, která nechceme popírat,“ připouští hirudoterapeut Jiří Kabát. „Já jsem vystudoval ošetřovatelství a celý život se pohybuji ve zdravotnictví. Dvacet let jsem pracoval na záchranné službě, dvanáct let jsem se věnoval domácí péči. Dobře vím, co je alergická reakce na histamin a anafylaktický šok.“

Přestože je stoupencem alternativní léčby, rozhodně ji neupřednostňuje před konvenční medicínou. Nicméně benefity hirudoterapie ho zaujaly. „Protizánětlivé účinky jsou neuvěřitelné a při rostoucí rezistenci na antibiotika může být tato alternativa do budoucna velmi zajímavá,“ konstatuje.

Všechno začalo, když Julču, starou kobylku jeho dcery Kateřiny, ochromila artritida kloubů nad kopyty.

„Už nemohla ani stát, veterinář nad ní zlomil hůl. Pak jí Kačka začala přikládat pijavice. Během dvou týdnů se kobylka postavila na nohy, časem šla dokonce pod sedlo. Dnes je jí šestadvacet let a pořád běhá,“ vypráví Jiří Kabát.

Výrazný efekt neobvyklé léčebné metody jej coby zdravotníka ohromil natolik, že se rozhodl vyzkoušet to na vlastní kůži. „Když jsem si přikládal první pijavku, byl jsem doma sám. Pro jistotu jsem se propojil na WhatsAppu s přítelkyní Jitkou, kdyby se mi něco stalo, aby zavolala záchranku. Ale dopadlo to dobře,“ vzpomíná.

Hirudoterapie oba partnery i Jiřího dceru zaujala natolik, že společně odjeli na Slovensko udělat si akreditovaný kurz. „Několik měsíců jsme se učili na sobě, než jsme se to odvážili nabídnout lidem. Poté Jitka s Katkou založily společnost Hirudoambulance.

Já jako zdravotník dělám klientům vstupní anamnézu, Kačka přikládá pijavice na zvířata a Jitka na lidi,“ popisuje Jiří.

K pijavkám si vytvořila vztah celá rodina. „Máme je rádi. Nenapijí se zadarmo, je to symbióza: vyměňujete si sílu. Vy dáte pijavici krev, na které je závislá, ona vám vypustí do těla posilující bioaktivní látky,“ říká Jiří Kabát.

Prohlížím si zblízka skleněnou dózu s pijavkami. Některé se pomalu a líně převalují, jiné neklidně brázdí omezený prostor. Jsou malé i velké, na první pohled ohavné.

Jiří Kabát ovšem žádný problém nemá. Klidně sáhne do vody a opatrně jednu pijavku vyloví. Když mě ujistí, že se nepřisaje hned, beru si ji ostražitě na ruku. Je studená a mokrá, ale ne slizká. Opře se o přísavku a posune o kousek dál. Naštěstí se nezakousne. Přesto se mi docela uleví, když ji Jiří vrátí zpět do vody.

Ze tří set druhů pijavic se k léčení používají jen tři. U nás je to nejčastěji chráněná pijavka lékařská: hermafrodit, který žije ve stojatých vodách a živí se krví teplokrevných živočichů. „V přírodě se však často dostanou jen k mršinám, proto dokážou nakaženou nebo sraženou krev vyčistit a rozpustit. Prvních deset až patnáct minut sají velmi málo, po tu dobu převážně vstřikují do těla hostitele bioaktivní látky. Slinný sekret pijavky jich obsahuje okolo sto padesáti a mají analgetické, protizánětlivé, antikoagulační a antimikrobiální účinky,“ vysvětluje Jiří.

„Nejdůležitější je hirudin, jenž zabraňuje srážení krve a rozkládá krevní sraženiny. Prostaglandin zpevňuje stěny a zvyšuje pružnost drobných cév, reguluje hladinu cukru v krvi a krevní tlak. Histamin pak rozšiřuje cévy a zvyšuje jejich propustnost,“ dodává. To vše pomáhá pijavce proniknout kůží a rozšířit látky po těle hostitele, aniž by si toho všiml, takže se může do sytosti nasát.

Přikládání pijavic má prokazatelný pozitivní vliv u chorob souvisejících s poruchami mikrocirkulace krve. Urychluje hojení chronických ran, bércových vředů, křečových žil či hemoroidů, léčí záněty svalů a kloubů. Srovnává vysoký krevní tlak, podporuje detoxikaci a imunitu. „Skvěle se nám to také osvědčilo při reflexní terapii,“ podotýká Jiří Kabát.

„Z pohledu internisty je zajímavé, že pijavice produkují látky, které působí proti zánětům. A hirudin má stejný účinek jako moderní léky na ředění krve, takže může fungovat jako prevence infarktu nebo trombózy. Přikládání pijavic také napomáhá prokrvení diabetických nohou a regeneraci cév po plastických operacích. Sliny navíc mají přirozeně antibiotické účinky, což nachází využití, když se do rány dostane třeba zlatý stafylokok, který je rezistentní na moderní antibiotika,“ doplňuje Robert Michalič, vedoucí lékař Lázeňské kliniky ve Františkových Lázních.

„Já sám jsem si díky pijavce vyléčil absces na dásních, i když to bylo poněkud dramatické. Vydláždil jsem si pusu tampony, ale byla strašně rychlá. Utekla mi a přisála se v ústech. Snažil jsem se ji uvolnit lihovým tamponem a honilo se mi přitom hlavou, jak budu na pohotovosti v Motole vysvětlovat, proč jsem spolkl pijavici,“ vzpomíná s úsměvem Jiří.

„Kdyby se přisála v jícnu, bylo by to ještě dobré: prostě bych si dal panáka, alkohol totiž pijavku spolehlivě zabije. Ale kdyby se zakousla v hrtanu nebo dostala do horních cest dýchacích, byl by to fakt průšvih, a jako anesteziologická sestra jsem si to plně uvědomoval. Naštěstí jsem ji nakonec chytil a spolehlivě podržel v místě abscesu. Za dva dny byl vyléčený,“ vypráví, zatímco mně běhá mráz po zádech.

Pijavice nejsou pro každého. Hirudoterapie se nehodí pro léčbu lidí s alergií na hmyzí bodnutí, anemiků, epileptiků a hemofiliků nebo těch, kteří užívají silné léky na ředění krve. „Nepoučený laik si může vyvolat silné krvácení, alergickou reakci, či dokonce anafylaktický šok,“ shrnuje Jiří Kabát.

„Proto s klienty dělám velmi pečlivou vstupní anamnézu. Kontroluji také tlak a saturaci kyslíkem, než podepíšeme informovaný souhlas. Teprve potom pijavku přiložíme. A používáme jen pijavice z certifikovaných chovů z Ústí nad Labem, Slovenska nebo Německa. Přitom nejhorší výstup může být to, že nezafungují. Což se ale nestává,“ dodává.

Zatímco Jiří vyjmenovává kontraindikace, přichází jeho partnerka Jitka Honsová, spoluzakladatelka Hirudoambulance. Dnes nám poslouží jako figurantka - a těší se na to. „Neměla jsem na sobě pijavky půl roku, už mi chyběly. Vždycky mám tendenci si je pohladit, ale to jim nedělá dobře, jsou křehké,“ říká.

Jiří vydezinfikuje Jitce místo přiložení na rameni a chvíli počká, než líh vyvane. Pijavky jsou totiž vybíravé. Kromě alkoholu nesnášejí, když z hostitele cítí pikantní jídlo, česnek, cigarety nebo kávu, ale také mýdlo, voňavky, dokonce i některé osobní pachy. Pak se prostě nepřisají.

„Pijavice si sama musí najít místo, které ji láká. Má dvě přísavky: jednu v hlavové části, druhou na opačném konci. Díky nim se pohybuje a krmí. K tomu si obvykle vybere měkkou tkáň, kterou lze snadno prokousnout. Musíme ji ovšem přiložit tam, kde nevedou velké cévy. Z těch by se nasytila příliš rychle, a tím pádem by uvolnila méně bioaktivních látek. Ty by šly navíc přímo do krve, takže by se nerozptýlily v mezibuněčném prostoru, kde je potřebujeme,“ vysvětluje Jiří.

Do uříznuté velké stříkačky nabere pijavici a přiloží ji Jitce na kůži. Téměř okamžitě se zakousne. Pak prohne tělo do tvaru zvonku, natáhne se do délky a přisaje se i druhým koncem. Další pijavice následuje. „Teď budeme měřit čas, protože je musíme po třiceti minutách aktivně odstranit,“ poznamenává.

„Ve středověku se posolily, aby se pustily, nebo se nechaly napít až do odpadnutí. To ale může vyvolat vyzvracení části krve zpět do těla hostitele. A s ní se tam mohou dostat i bakterie ze žaludku pijavky, které by mohly způsobit infekci rány,“ vysvětluje.

„Je to, jako když vás žahne kopřiva,“ popisuje Jitka první kousnutí. Ani sebou necukne. „Cítím, že vždy v intervalech saje, což štípe. Ale postupně se to utlumuje, jak vypouští do rány lokálně působící anestetika. Pak už vnímám jen přívaly energie a šimrání, jak se hýbe.“

Zatímco mě by pocit, že mám na těle parazita sajícího krev, vyváděl z míry, ona se tváří spokojeně. „Mám dvě odrostlé děti a ty mi pijou krev pořád. Jsem na to zvyklá,“ směje se s nadsázkou. Uplynula půlhodina. Pijavky podstatně zvětšily objem, téměř trojnásobně. Nastal čas je odstranit. Jiří přiblíží k hlavě té první polštářek namočený v lihu. Pustí se okamžitě, tohle jí fakt nevoní. Na kůži po ní zůstane krvácející otisk ve tvaru třícípé hvězdy, který trochu připomíná emblém mercedesu. V ústním otvoru totiž mají pijavky tři vyosené čelisti a na každé z nich sedmdesát až devadesát drobných ostrých zoubků.

„Teď ránu vydezinfikujeme a přelepíme první sterilní vrstvou. Na ni přiložíme obyčejnou savou dámskou vložku ze supermarketu, ty se nám osvědčily nejvíc,“ popisuje Jiří, zatímco kousance ošetřuje.

„Během sání pozře pijavka pět až deset mililitrů krve. Daleko víc ztratíte potom, protože krvácíte dalších šest až osm hodin. To je ale pozitivní: výtokem se čistí organismus a aktivují procesy krvetvorby v kostní dřeni,“ zafixuje napůl přestřiženou vložku obvazem, který se sundá za osm hodin.

„Nasátou krev pijavka ukládá do jedenácti trávicích komor. Symbiotické bakterie v nich usazené ji vyčistí a zakonzervují, díky čemuž dokáže přežít bez potravy více než rok a půl. Už za půl roku si však vytvoří nové bioaktivní látky a lze ji opět přiložit, kvůli riziku přenosu nemoci krví ovšem jen na tu samou osobu. Člověk v sobě nechce mít zuby, které už byly v jiném těle,“ konstatuje Jiří Kabát.

Dvě spokojené, napité pijavice líně odpočívají v malé skleněné nádobce. Jiří je zalije trochou technického lihu. Začnou se divoce svíjet a vypouštět vypitou krev. Za chvilku je po všem. Přestože smrt přišla velmi rychle, nepříjemný pohled na jejich utrpení nás na chvilku umlčí. „Pokud klient použité pijavice nechce, zlikvidují se takto lihem. Vše pak přijde do igelitového pytlíku, ten se zamrazí a odveze jako infekční odpad,“ vysvětluje Jiří.

„Já mám z tohohle vždycky depresi. Proto si naše pijavice obvykle necháváme pro další vlastní použití. Doma v lednici máme sklenice se jmény a v nich má každý své pijavky,“ říká Jitka. „Pro nás to jsou zvířata jako každá jiná, máme k nim vztah. Přiložil jsem si jich už stovky a ztratil přirozený odpor, který jsem zpočátku cítil. Dnes je mi strašně líto, když je musím likvidovat,“ přiznává Jiří.

Udělá mu radost, když si klient odnese použité pijavky domů. „To je ovšem možné pouze tehdy, pokud byly použity jako prevence nebo léčba žilního systému. Nejde to při léčení infekce, která by se mohla při dalším zavedení znovu vrátit. Proto nikdy neaplikujeme použité pijavice, vždy musíme mít nové. Opakovaně si je ale mohou přikládat sami klienti, když je mají doma. A dělají to skoro všichni,“ dodává.

Aby totiž přikládání mělo smysl, musí se opakovat alespoň osm týdnů. „Začínáme na jedné až dvou pijavicích a vždy po týdnu můžeme přidat další dvě až tři. Maximální počet při jedné aplikaci je osm. První sezení včetně anamnézy stojí 1200 korun, jedna pijavka je za 120 korun. Každé další sezení s aplikací vyjde na 800 korun, ale raději se snažíme lidi naučit, aby si je přikládali sami,“ uzavírá Jiří.

Mít doma pijavku ovšem není závazek na krátkou dobu: může se údajně dožít až 27 let. A tak ty použité nakonec spousta lidí vypustí do přírody, i když mohou předat nákazu přenosnou krví, třeba žloutenku.

V české legislativě totiž není hirudoterapie upravena, patří mezi alternativní léčitelství. Stačí absolvovat několikadenní kurz a absolvent může začít „léčit“.

Zatímco v ČR se hirudoterapie pohybuje v právním vakuu, americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) schválil přikládání pijavic jako oficiální lékařskou metodu. „V Německu jde o výkon hrazený zdravotní pojišťovnou a na Slovensku pracuje hirudoterapeut pro nemocnici v Martině. U nás by však spousta lékařů do přikládání pijavic nikdy nešla,“ konstatuje Jiří Kabát.

„Ve Spojených státech, Kanadě, Anglii, Francii i v Německu probíhají studie, na jejichž základě lze potvrdit, že metoda opravdu funguje. Myslím, že se bude dál rozvíjet, minimálně jako zajímavá záložní alternativa v případech, kde selhává klasická medicína,“ uzavírá lékař Robert Michalič.