Článek
Psychosomatika je šarlatánství. To si už dnes myslí málokdo. Nejméně posledních deset let nelze zpochybnit, že tělo a mysl jsou propojeny. Důkazem je mnoho výzkumů, ať už zaměřených na provázání nervového systému se zbytkem těla, nebo na vliv emocí a prožitků na naše zdraví.
Mezi typická psychosomatická onemocnění patří například migréna, průduškové astma, poruchy štítné žlázy, revmatoidní artritida, ekzémy i některé případy obezity.
U nás máme několik uznávaných odborníků, kteří psychosomatice úspěšně prokopávají cestu. Například v Liberci doktor Vladislav Chvála se svojí ženou, v Praze pak lékař Jiří Šavlík či Radkin Honzák.
Klasičtí lékaři propojení těla a mysli odmítají. Ano, stále takoví existují. Zároveň se rozrůstá skupina doktorů, kteří jsou psychosomatice čím dál víc otevřeni. Sdružení praktických lékařů se aktuálně obrátilo na výbor Psychosomatické společnosti se žádostí o vytvoření nového kurzu, kde se učí základy psychosomatické péče. Díky tomu má toto vědění šanci proniknout do mnoha ordinací. Základním impulzem ke změně je také fakt, že čím dál častěji se lékařům nedaří u pacientů rozklíčovat původ jejich problémů klasickými cestami a ani je dostatečně léčit.
Hloubání ve vlastních pocitech sedí více ženám. Je pravda, že ženy jsou ke zkoumání emocí přístupnější. V poslední době ale přibývá psychosomatických pacientů mužů, kteří chtějí léčit své zdravotní problémy, na které klasická medicína nestačí.
Malování a kreativita celkově uvolňují mysl. Je to tak. Díky neverbálním technikám, které na chvíli vyřadí z hlavní role mysl, začneme prožívat situace a vnímat svoje životní příběhy jinak. Mimoděk si můžeme něco důležitého uvědomit, zachytit téma, které rozumové uvažování skrývá.
Bolí mě hlava. Svědí mě kůže. Opravdu může jít o projev psychiky? Ano. Oslabené místo vynáší na povrch pro nás důležité téma, třeba problémy s kůží často souvisejí s tématem nastavení hranic a zároveň blízkosti ve vztazích, migréna skrytý hněv. Samozřejmě při vážných symptomech je důležité předem zjistit, že se nejedná o poškození orgánu. Ale mnoho nemocí, které se projeví poškozením tkání, volá o pozornost. Když je pacient dlouho ignoruje, mohou se proměnit v chorobu. Ale i když je tělo nemocné, je třeba se postarat o psychickou stránku.
Vztek je nejlepší potlačovat. Psychosomatická medicína ukazuje, že je tomu naopak. Dnes u pacientů nejčastěji řešíme neprožitý vztek či úzkost z opuštění vedoucí až k panickým záchvatům. Tyto problémy se často vztahují k raným zážitkům, a proto jsou pro nás tak těžko přístupné. Stigma hodné holčičky tak rozhodně není mýtus. Je důležité tento problém rozpoznat, přijmout a umět zdravě vyjádřit. Důležité jsou pro nás i vztahy, v nichž se můžeme svobodně projevovat a zůstat sami sebou. Možnost s druhými bez zábran mluvit o tom, co prožíváme, je léčivá.
Tělo nelže. „Když pacient přijde na psychosomatickou konzultaci, ptám se na jeho zdravotní problémy a nechám, ať mi o nich vypráví. Zajímám se o celkový obraz - co v souvislosti s nimi cítí, kdy se projevují, co si o nich myslí, co cítí, ptám se i na čas a místo, kde se projevují. Všímám si projevů těla, které mě umí navést ke spouštěči problému a hlásí se o slovo. Jen tak je možné určité životní situaci porozumět, případně prožít emoce, které byly za projevy skryté,“ tvrdí Šroubková.
