Povídají si s lidmi o svém životě a tím jim pomáhají. O peer konzultanty je stále větší zájem

Karolína Barnet je jedním z šesti peer konzultantů, kteří působí v liberecké neziskové organizaci Tulipan. Patří k lidem, kteří si prošli duševní krizí, ale nevzdali to a našli cestu ven.

„Když jsem procházela psychoterapií, byl mi doporučen kurz pro peer konzultanty proto, abych sama se sebou dokázala víc pracovat,“ vysvětlila Barnet. Teprve později začala jako peer konzultant působit, až když byla připravená své zkušenosti předávat.

„Nesuplujeme odbornou péči, jsme tady jako osoby, které žijí s nějakou duševní nepohodou, a my jsme odborníci na svůj život. Vycházíme z vlastních zkušeností, z toho, co jsme zažili. Každý klient potřebuje jinou část z našeho života a jiného konzultanta,“ vysvětluje Barnet, která je zároveň pracovnicí sociálně akviziční služby pro rodiny s dětmi.

I proto má mezi svými kolegy konzultanty od teenagerského věku až do pětašedesáti let. A nejsou to vždy jen lidé s psychickými problémy, mohou mít za sebou jakoukoli náročnou životní zkušenost, třeba špatný rozvod, vyhoření nebo jinou krizi.

Třeba Radek dělá peera skoro pět let. „Mám 16 a půl roku zaléčenou látkovou závislost, hospitalizovaný jsem byl dvakrát, podruhé před šesti lety. Měl jsem syndrom vyhoření, těžké deprese,“ popsal muž ve středním věku.

Už při hospitalizaci odborníci oceňovali, že má zaléčenou závislost a že dobře pracuje se svým onemocněním, tak mu nabídli tzv. výcvik recovery (specifický druh doprovázení lidí, kteří se potýkají se závislostí pozn. red.). Poté, co jej absolvoval, dostal nabídku působit jako peer v liberecké Advaitě, kde pracují s různými závislostmi. Pak o jeho služby stály i jiné organizace, mezi nimi Tulipan.

„Mými konzultacemi prošlo hodně lidí a zpětné vazby jsou vesměs pozitivní. Buď to těm lidem pomohlo, anebo jsem je namotivoval k hospitalizaci, případně jsme našli nějaké společné věci v příbězích a oni se inspirovali,“ vysvětlil Radek.

V libereckém Tulipanu, který je mimo jiné i zaměstnavatelem osob s různými duševními diagnózami, zařadili peer konzultanty do organizace už téměř před deseti lety.

„Viděli jsme, že našim zaměstnancům při práci pomáhá, pokud mohou svůj aktuální stav komunikovat s někým, kdo tomu rozumí, kdo ví, co to je zažívat psychickou tíseň nebo mít bludy či halucinace. Ten, kdo si to nezažil, tak vlastně neví,“ objasnila ředitelka Tulipanu Zora Machartová.

Připomněla, že se běžně mluví o rakovině, o nemocech, ale téma psychické tísně a prožívání psychického nesouladu a nepohodlí je pořád určitým způsobem tabu. Práce peer konzultantů je podle zástupců Tulipanu stále ještě občas bagatelizovaná i odborníky na duševní onemocnění, ale pomoc konzultantů je hodně žádaná lidmi a postupně ji přijímají i lékaři. Dodnes však není ukotvena legislativně a nemá nastavená pravidla. Pak se bohužel stává, že kurzem na peer konzultanta projdou i lidé, kteří ještě nejsou v takovém stavu, aby mohli tuto práci dělat, a pak mohou klientům spíš ublížit.

„Jako peer nemůžete fungovat, pokud máte aktivní projev diagnózy. Být konzultantem vyžaduje nějakou stabilitu nemoci, protože až ve chvíli, kdy umíte nemoc zvládat, umíte pracovat se svou medikací a rozeznáte na sobě projevy nemoci. Teprve tehdy je vhodné, aby se člověk stal peer konzultantem. Ale ani to nebrání tomu, že se může onemocnění kdykoliv vrátit,“ dodala Machartová.

Podle Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví je v České republice zhruba 250 aktivních peer konzultantů. Dle plánu ministerstva zdravotnictví jich má být v příštích deseti letech vyškoleno čtyři sta až pět set. Lidé je najdou většinou v různých neziskových organizacích.