Článek
Život se Davidovi změnil jedním zkratkovitým rozhodnutím, které se následně proměnilo v boj o život. Po dopravní nehodě je ochrnutý na většinu těla, hýbat může hlavou a částečně jednou rukou.
„S bývalou ženou jsme se tehdy pohádali a nakonec přijela policie. Mě vykázali z bytu. Tři dny jsem přespával po známých, v autě… A pak jsem si řekl, že ukončím svůj život. V plné rychlosti jsem naboural do stromu,“ svěřil se.

Plnění přání začalo jedním velkým překvapením. Tým Sanitky naděje vzal Davida do muzea škodovek.
David přežil, ale jeho život se od základů změnil. „Dneska mohu opravdu říct, že toho lituji. Udělal jsem ze sebe akorát mrzáka. Po úraze se změnilo opravdu hodně. Uvědomil jsem si, co je správně a co ne. Už vím, co do budoucna chci,“ řekl před kamerou Novinek.
Nad vodou ho drží především jeho dcery Rozárka a Nelinka. „Moje děti mě motivují bojovat. Rozárka je tady dnes dokonce se mnou,“ usmíval se.
Rodina je pro něj oporou. „Jsou to lidé, kteří se na mě ani v této situaci nevykašlali. Dokážou pro mě udělat snad cokoliv. Tenkrát si mě vzali z nemocnice domů, dnes se o mě stará maminka.“
Podporu a sounáležitost dokázala Davidova rodina také tím, že za splněnými sny vyrazila i s ním. „Jsme tady, dorazili Hujerovi!“ hlásaly jeho příbuzné s nadsázkou na první zastávce.
Muzeum i setkání s idolem
Velkým překvapením bylo muzeum Svět škodovek, kam ještě před návštěvou dílen Martina Macíka celá výprava dorazila. David o tom neměl tušení.
„Mám rád škodovky, a až budu zdravý, chci si ji zase koupit,“ řekl. Tamní průvodkyni překvapil tím, jak moc o vozech věděl. Na závěr dostal i malý dárek, model rallye vozu Škoda 130 LR.

V dílnách Martina Macíka mohl David nahlédnout do výroby závodních vozidel a vyslechnout si zážitky z vítězství na Rallye Dakar.
Díky projektu Sanitka naděje si mohl splnit i další ze svých snů. Vidět naživo dakarskou techniku, potkat se s Martinem Macíkem a nahlédnout do světa motosportu.
„Dráhu pana Macíka sleduji už dlouho, jsem jeho velký fanoušek. Opravdu mě překvapilo, jaký je. Velmi lidský. Není to žádný frajírek ani machýrek,“ vyprávěl s nadšením.
Pilot Martin Macík s Davidem strávil několik hodin, provedl ho dílnou i závodní technikou. „Je vidět, že je to automobilový fanoušek. Byl velmi informovaný. Ví, jak to funguje, kde jsou jaké komponenty. Takové lidi mám při povídání rád, je to úplně jiný zážitek,“ svěřil se Macík.
Zdraví není samozřejmost
I on si spolupráci se Sanitkou naděje pochvaluje. „Rád rozdávám radost. Někdy z toho mám možná větší pocit štěstí, než když si udělám radost sám. Je skvělé, že takové projekty existují. Člověka to donutí zastavit, zamyslet se. Zdraví totiž není samozřejmost,“ dodal jezdec.
David má dnes nový cíl. „Chtěl bych mít dobrou práci a koupit si zase luxusní auto, co jsem měl.“ A díky rodině, dcerám a nezlomné vůli má velkou motivaci bojovat.
Motivace je podle Ondřeje Čuky z týmu Sanitky naděje nejdůležitější, tu se snaží v klientech navodit právě tím, že jim plní přání. „Naším posláním je pomáhat nemocným a imobilním klientům s úctou a respektem. Nesoudíme jejich minulost. Ke každému přistupujeme s lidskostí, pochopením a vědomím, že naše práce je víc než jen služba. Bereme ji jako opravdové poslání.“

S nápadem založit Sanitku naděje v České republice přišel koordinátor projektu Dan Karták, který se s touto službou setkal na stáži v Izraeli. Na projekt, a tedy i přání pacientů může přispět každý.
Sanitka naděje je dobročinná organizace, která plní sny těžce nemocným dětem a dospělým s omezenou mobilitou. Prostřednictvím speciálně upravených sanitních vozů jim umožňuje zažít výjimečné okamžiky, jako jsou návštěvy oblíbených míst, setkání s blízkými či účast na kulturních a sportovních akcích.
„V posledních dnech plnila přání hned několika lidem. Mladou fanynku Anetu doprovodili zdravotníci na brněnský koncert zpěvačky SIMY, kde jako překvapení proběhlo i osobní setkání s mladou rapperkou. Panu Bohumilovi z Krásné Lípy jsme zprostředkovali návštěvu fotbalového utkání Slavie Praha, což pro něj bylo po několika letech strávených na lůžku nezapomenutelným zážitkem,“ uzavřel Čuka.