Pohyblivost kloubů: Cvičení je nezbytné, i když to bolí

Bolesti kloubů, které způsobuje osteoartróza, ohrožují většinu populace. Trápí až 80 procent padesátníků a 90 procent sedmdesátníků. Přibývá i mladších pacientů.

„Pravděpodobnost vzniku bolestí kloubů je poměrně vysoká a zvyšuje se s přibývajícím věkem. Ale nedá se říct, že by se opravdu každý z nás musel s bolestmi kloubů jednou trápit. Velkou roli hraje genetika, úraz nebo celoživotní vadné držení těla, které si svou daň vybere ve stáří. Ale správným životním stylem, vhodnou stravou a přiměřenou pohybovou aktivitou se dá docílit i toho, že nás klouby nebudou bolet vůbec,“ dává naději zakladatelka pražské Fyziokliniky.

Klouby v těle lze rozdělit na pohyblivé – například kolenní, ramenní, loketní; částečně pohyblivé klouby mezi obratli páteře; a nepohyblivé klouby například v lebce, které v průběhu života srostou.

A jak potížím s klouby předejít? Základem je pohyb, kterého bychom se neměli vzdát, ani když už to začalo trochu bolet.

„V rámci prevence je ideální jakýkoli pohyb ve vzpřímené poloze proti gravitaci - běh, chůze, nordic walking, tanec nebo cvičení s vlastní vahou - jóga či pilates,“ doporučuje fyzioterapeutka. Zásadní je podle odbornice také strava, dostatečný příjem vápníku a vitaminu D.

V zimním období se bolesti nejen u starších lidí zhoršují. Co však určitě nemáme v takové chvíli udělat, je přestat s pohybem.

„Nedoporučuji vyřadit veškerou fyzickou zátěž a začít pouze odpočívat. Pokud je bolest zejména dolních končetin natolik velká, že vás limituje při běžné chůzi, je dobré začít s cviky v odlehčení. Například jízda na rotopedu, cviky vleže na zádech, na břiše či vsedě, ideální je také cvičení v bazénu či plavání,“ radí Bílková.

A dodává: „Hodně lidí se při bolesti kloubů přestane hýbat úplně. To je obrovská chyba. Dojde k oslabení svalstva, snížení kondice, případně i zvýšení hmotnosti.“ Pomoc terapeuta vyhledávají maminky kojenců, aby měly jistotu správného psychomotorického vývoje nebo na doporučení pediatra, když se miminko špatně přetáčí. Rodiče předškoláků a dětí školou povinných hledají pomoc kvůli jejich plochým nohám, předsunuté hlavě a vadnému držení těla.

„Puberťáci přicházejí někdy už se skoliózou, kdy hrozí, že dojde ke změně tvaru kostí a zakřivení. Takové děti vedeme k tomu, aby posilovaly záda. Lze to napravit, u dívek ještě rok po začátku menstruace, u chlapců je to déle, řekněme až do osmnáctého roku, kdy končí růstový spurt,“ popisuje vedoucí fyzioterapeutka kliniky.

„V některých případech stojí vadné držení těla i za poruchami zraku. Přijdou děti s brýlemi a my zjistíme, že rozhozené vidění má původ v problémech krční páteře, a dokážeme to napravit,“ dodává Bílková.

Dospělí vyhledávají fyzioterapeuty často kvůli bolestem hlavy a kolenou. „Typickým případem je člověk, který roky sedí v kanceláři, nabere na váze a pak začne běhat, takže znenadání přetěžuje kolenní kloub,“ uvádí fyzioterapeutka.

Na vrcholu seniorských deformit je kyčelní kloub a jeho totální náhrada, kterou lze pravidelným pohybem oddálit. A nutná rehabilitace po výměně kyčle. „Často také řešíme vbočený palec nebo ztuhlost kloubu palce, která omezuje pohyb,“ doplňuje Bílková.

Nejčastěji jsou poškozeny klouby dolních končetin, zejména kolenní a kyčelní.

V zimě nejsou výjimkou ani bolesti drobných kloubů ruky. Sedavý styl života nebo naopak extrémní zátěž přidávají ještě bolesti kloubů mezi obratli páteře.

„Děti bolestmi moc netrpí a regenerace u nich je rychlá. Měli jsme tu patnáctiletého chlapce se zlomenou nártní kostí. Při použití fokusové rázové vlny, která urychluje hojení, už za tři týdny běhal po trávníku,“ popisuje Bílková a připomíná význam rehabilitace. „Důležitá je také rehabilitace u břišních orgánů, například po operaci slepého střeva. Jizva může dělat funkční problémy, zhoršovat bolest po nástupu menstruace, komplikovat plodnost nebo akcentovat bolesti zad,“ varuje Iva Bílková.

„Výhřez ploténky lze také spravit, ale záleží na tom, jak moc je vyhřezlá. Pokud je to dva tři milimetry, je to za měsíc dobré. Je-li vyhřeznutí hlubší, může to trvat i půl roku cvičení. Ale jakmile pacienta tlačí kostní výrůstky a má neurologické potíže, může mu fyzioterapie jen částečně ulevit od bolesti,“ dodává fyzioterapeutka. Se závažným poškozením páteře musí lidé na spondylochirurgii.

V minulosti lidi tolik netrápily následky sedavého povolání, ale těžká fyzická práce nepředstavovala žádnou úlevu v budoucnu. Trpěli bolestmi zad a kolen z opotřebení kloubů.

„K dispozici nebyly potravinové doplňky nebo sofistikované fyzioterapeutické metody. Ale znali želatinu. Tu získávali z potravin, například se doporučovalo okusovat kosti od kuřete. Želatinu najdeme i ve vepřovém koleni nebo ještě donedávna oblíbeném aspiku. A děti jistě ocení, že tu správnou želatinu dostaneme do těla, když sníme gumové medvídky,“ vyjmenovává zdroje zdravé želatiny Bílková.

Současné generaci podle odborníků nejvíce škodí statická zátěž. „Dnešní statický způsob života nám neumožňuje klouby promazávat ve všech směrech stejně. K tomu je potřeba se hýbat. Jinak toho nedocílíme. Například celá hlavice ramenního kloubu se promaže, když používáme horní končetinu v plném rozsahu ve všech směrech.

Doporučuji pravidelný plynulý pohyb - jógu, pilates, taiči. Běh je také super, vyživují se při něm meziobratlové ploténky,“ doporučuje fyzioterapeutka s tím, že je nutné se před během i po něm protáhnout, promasírovat svaly, běhat v obuvi s měkkou podrážkou a na měkkém povrchu.

Dříve se mínilo, že chrupavka už nezregeneruje. Kolagen se do ní dostává jen obtížně. Nyní se toto pokouší zvrátit léčba kmenovými buňkami. Zlepšit kvalitu kloubů a především rychleji regenerovat pomáhá rázová vlna. „Je to nejmodernější a nejúčinnější přístup v léčbě bolestí pohybového aparátu. Fokusovaná, planární a radiální rázová vlna je velkým pomocníkem v úlevě od bolesti a hojení ran,“ říká zakladatelka kliniky, kde touto metodou léčí.

„Energie uvolněná při aplikaci vysokoenergetické tlakové akustické vlny se přenáší na postižené místo, nastartuje množení buněk, rychle zhojí poškozenou tkáň a nevzniká při ní jizva. Pacient cítí ťukání a lehké píchání do tkáně,“ vysvětluje Bílková s tím, že celý proces může trvat dvacet minut.