Pochvala může být pro zaměstnance někdy více motivující než výše výplaty

Pokud patříte mezi ty, které nadřízení alespoň někdy chválí, možná si ani neuvědomujete, že to zdaleka není samozřejmost. Na trhu práce probíhá generační střet hodnot a zejména generace Z nepovažuje práci za hlavní náplň života. Lidé narození na přelomu tisíciletí jsou ochotni přistoupit na nižší ohodnocení, naopak vysokou prioritu dávají volnému času. A jsou to oni, kdo zkratku HR z lidských zdrojů (human resources) pozvedli na lidské vztahy (human relations).

Pokud zaměstnavatel nebere ohled na jejich potřeby osobního rozvoje a wellbeingu, buďto se rovnou poohlédnou jinde, nebo práci věnují pouze nezbytné minimum úsilí. V Česku je podle Jobsindex nespokojeno více než polovina zaměstnaných, z nich naprosté většině vadí mimo jiné nedostatek uznání.

Rozumní zaměstnavatelé proto nezanedbávají komunikaci, která stojí v základu emoční péče o zaměstnance i spolupracovníky. Pokud zatím nedostáváte pravidelnou zpětnou vazbu nebo se vaši nadřízení soustředí pouze na to, co se nepovedlo, zkuste si říct o emoční složku platu nebo mzdy. Ocenění úspěchů vám přinese lepší pocit z práce okamžitě.

Emoce jsou komplexní psychické a fyziologické reakce na různé podněty z vnějšího nebo vnitřního prostředí. Jsou to subjektivní pocity, které mohou ovlivnit myšlení, chování a celkové prožívání situací. Mezi ty základní patří třeba radost, smutek, strach, hněv, překvapení nebo znechucení. Důležité je, že emoce jsou často spojeny s fyzickými projevy, jako je například zrychlený tep nebo změny v dýchání. A také že přímo působí na rozhodování a interakce mezi lidmi.

Osobnost člověka podle některých teorií tvoří tělo, mysl, emoce a duše, které se v každém okamžiku vzájemně ovlivňují. Dlouhodobě negativní emoce spojené s prací jsou výrazným stresovým faktorem, který může vést až k rozvoji vážných onemocnění. Je proto namístě jim věnovat pozornost a nepodceňovat je.

Náplň práce není vždycky hitparáda a také ne vždy je možné si zaměstnání z různých důvodů vyloženě vybírat. Přesto každé pracovní prostředí vytvářejí konkrétní lidé a je opravdu na nich, jak se k sobě chovají. Pochvala, jak se říká, nic nestojí, ale je k nezaplacení. Má pozitivní vliv na motivaci a pracovní výkon, zvyšuje pocit uznání a ocenění, a tím také spokojenost a loajalitu.

Pochvala může dokonce zvyšovat sebevědomí, což vede k větší angažovanosti a ochotě investovat více úsilí. Nadřízení, kteří skutečně rozumí své práci i vedení lidí, proto slovní oceňování nikdy nezanedbávají. Samozřejmě s mírou, protože na druhou stranu je třeba určitá emoční vyzrálost každého v týmu. Pochvalu je třeba si také zasloužit, nikoliv ji pouze vyžadovat.

Pochvala a ocenění jsou důležité ještě z jednoho důvodu. Řada lidí, z toho většinou ženy, totiž trpí tzv. syndromem podvodníka neboli imposter syndromem. Čím výše na kariérním žebříčku, tím vyšší pravděpodobnost, že budete ve skrytu duše přemítat, jestli jste opravdu takovým odborníkem, jak si vaše okolí myslí. Zvláště jste-li perfekcionisté, budete možná váhat, jestli jsou vaše úspěchy skutečně zasloužené a zda nejsou pouze dílem náhody. Může to opět vést k vyšší míře stresu a později až ke zdravotním potížím. Pochvala je v takovém případě prevencí, kterou zaměstnavatel talentované a schopné lidi podporuje.

Pomoci může i mentor, ať už v zaměstnání, nebo mimo něj, který se stane inspirací a průvodcem v kariéře. Čím dál více firem s mentoringovými programy pracuje a propojuje zkušené kolegy s těmi méně zkušenými, což přináší cennou zpětnou vazbu z více zdrojů. Předpokladem je, aby na vedoucích pozicích byli lidé, kteří mají zkušenosti a jsou nejen dostatečně rázní, ale také vnímaví k potřebám lidí ve svém týmu. Pokud tomu tak není, je možná načase se ozvat nebo přijmout zodpovědnost, o vedoucí místo se rovnou aktivně ucházet a pomoci tak i dalším.