Pacienty krnovské nemocnice pomáhá vracet zpět do života modrooká chlupatá terapeutka

S nápadem na zařazení plemene ragdoll, druhé největší kočky na světě, do provozu v rámci bazální stimulace u pacientů s poškozením mozku, přišla před časem jedna ze sestřiček DIOP Veronika Štěpáníková.

„Je to nadšenec, má doma děti, psy i kočky. Zajímá se o všechny možné rehabilitační a pomocné metody pro pacienty, a když absolvovala školení na canisterapii a felinoterapii, tak ji napadlo, že terapeutickou kočku ještě doma nemá a že by to chtěla zkusit,“ prozradila náměstkyně pro léčebnou péči Marie Žaloudíková.

Sama Štěpáníková při vzpomínání na prvotní impulz řekla, že se jí líbí pomáhat pacientům. „Ráda si rozšiřuji vědomosti, jde mi hlavně o ty lidi, jak se dají tady na té speciálně dlouhodobé péči stimulovat, aby se jim zkvalitnil život a zůstala jim důstojnost,“ vysvětlila.

Ragdollku si k felinoterapii, aktivizační metodě založené na kontaktu pacienta s kočkou, vybrala záměrně. Jde totiž o klidné a mazlivé plemeno, které se chová předvídatelně, i když jsou okolo cizí lidé. „Jsou klidné, přátelské, společenské, přítulné a hravé. Někdy se říká, že ragdollka je převlečený pes, protože se naučí aportovat. Když Elis hodíte balonek, tak ho přinese zpět. A nosí i jiné hračky,“ řekla Štěpáníková.

Dodala, že i když chodí s kočkou na oddělení asi čtyři měsíce, stále je zvíře v zácviku. „Zvyká si na pacienty, prostředí i zvuky, které tady jsou a jsou nestandardní.“ Na DIOP dochází kočka podle potřeby, u pacienta vydrží 10 až 15 minut, za den si poleží u dvou nebo tří lidí. „Snažíme se, aby u pacienta vydržela co nejdéle. Je to pro ni ale velice energeticky náročné, protože ti lidi jsou nemocní. Ona jim předává svoji energii a sama na sebe stahuje tu špatnou. Takže když potom přijde domů, je unavená, někam si zaleze, schová se a odpočívá,“ popsala Štěpáníková, která je ráda, když vidí u pacientů díky ní a její čtyřnohé parťačce posun.

Elis přitom nedělá nic jiného, než že většinou na pacientovi leží. „Pro někoho je to stimul, takže když vidí kočičku, pohne rukou. A někoho jen zahřívá, dělá mu společnost a dodává energii,“ nastínila sestra a chovatelka v jednom. Doplnila, že kočka řadu pacientů v podstatě rozpohybuje. „V okamžiku, kdy se člověk díky ní nějak pohne, tak s ním můžeme dále pracovat a stimulovat ho k dalším pohybům nebo aktivizaci,“ objasnila.

I když je Elis speciální terapeutkou, žádné zvláštní zacházení nepotřebuje. „Mám ji doma s ostatními kočkami, kterým teda občas dává najevo, že je dáma,“ směje se sestřička. Jinak je prý ragdollka kvůli svému pracovnímu zařazení jen pravidelně sledovaná veterinářem.

To, že je kočičí terapeut vítaným pomocníkem, potvrdila i vrchní sestra DIOP Olga Kurečková. „Je to takový mazlík, pacienti ji mají hrozně rádi. Pes, co tady chodil, byl velký, zatímco tohle je taková hadérka, která se rozprostře na posteli a oni si ji hladí,“ vysvětlila a přiznala, že si kočku zamiloval i personál. „Vůbec jsem netušila, že taková rasa existuje, taková hadrová kočička, která dokáže pomáhat pacientům.“

Protože felinoterapii neproplácí zdravotní pojišťovny, dělá ji Štěpáníková jako dobrovolnice. „Ten přínos je přitom jednoznačný. Snad v budoucnu, až se k tomu přidají i podklady, které to exaktně změří a dokáží, tak tomu budou nakloněny i ty pojišťovny. Zatím je to všechno přes nadace, dobrovolníky a zájemce z vlastních řad,“ uzavřela náměstkyně Žaloudíková.