Článek
„V říjnu jsme byly s mámou za strýcem, protože měl narozeniny. Když jsme to potom vyprávěly babičce, rozbrečela se, protože se bála, že už ho nikdy neuvidí,“ řekla Novinkám vnučka paní Zlatice Denisa Szotkowská.
Její babička se nedávno kvůli úrazu přestěhovala do domova pro seniory a běžné cestování je pro ni nyní nemožné. V úvahu podle vnučky nepřipadala ani návštěva ze strany jejího postiženého šedesátiletého syna, s nímž ještě před několika lety udržovala pravidelný kontakt.
Paní Szotkowská však už dříve na Facebooku narazila na Sanitku přání, která nabízí pomoc právě lidem, kteří ze zdravotních důvodů nemohou cestovat. „Rozhodla jsem se, že jim zkusím napsat. Hned ten samý den odpoledne mi volali zpátky a do dvou týdnů se jelo. Byl to pro babičku takový vánoční dárek,“ dodala.
Pro paní Zlaticu bylo navíc setkání se synem, který žije v domově vzdáleném asi hodinu a čtvrt cesty autem, velké překvapení. „Neviděli se snad devět let, možná déle. Když babičku přivezli, strýc ji hned ani nepoznal. I pro něj to bylo překvapení, celý se rozklepal. I slzičky byly,“ popsala vnučka dojemnou chvíli.
Během dvouhodinové návštěvy se matka se synem drželi za ruce a užívali si, že mohou být spolu. Jinak si totiž mohou pouze telefonovat. Rozhovor obstarávaly hlavně dcera a vnučka a zapojily se i dobrovolnice ze Sanitky přání. „Babička pak říkala, že jí to přišlo jako ve snu. Nejdřív se nám zdála trochu lítostivá, ale pak to zpracovala a volala kamarádkám a všem o tom vyprávěla,“ zakončila.
Už 143 splněných přání
Jak Novinkám popsala koordinátorka projektu Lucie Hrubá, Sanitka přání nedávno oslavila dvouleté výročí od startu. Celkem už splnila 143 přání. „Jsme tu pro lidi, kteří jsou z různých důvodů imobilní a dlouhodobě upoutaní na lůžko,“ vysvětlila.
Jde o neziskový projekt zdravotníků, který je financován z darů. V týmu je přibližně padesát dobrovolníků z řad řidičů sanitek a zdravotních sester, přičemž aktivně je z časových důvodů zapojených asi patnáct z nich. Posádka se vždy skládá ze zdravotní sestry, většinou specialistky v intenzivním oboru, a řidiče.
„Vozíme všechny věkové kategorie: malé děti, mladé nemocné lidi, ale převážně jde o seniory,“ řekla Hrubá. Na službu není pořadník, každé přání se posuzuje individuálně. „V krajních případech jsme schopní vyjet hned následující den. Snažíme se ale, aby se o nás lidé dozvěděli včas, protože jsou případy, kdy už jim výlet lékař nedovolí třeba kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu,“ dodala.
Přání jsou různorodá a často prostá, od návštěvy hradu či hřbitova po účast na rodinné oslavě. „Všechna jsou pro mě zajímavá a vzácná, jsem ráda za každé, které splníme. Některá vypadají obyčejně, jsou to třeba rodinná setkání, která ale mají za sebou příběh dlouhého odloučení, nebo se lidé třeba chtějí jet podívat domů, možná naposledy,“ zakončila Hrubá.
Paní Zlatica s dobrovolnicemi ze Sanitky přání
