„Menstruace bolí, tak se s tím smiřte.“ Za potíže ale mohla nemoc, kvůli endometrióze se jí nedařilo ani otěhotnět

Helena Jandáčová s manželem se před několika lety rozhodli založit rodinu a nechávali tomu zpočátku volný průběh. Dnes šestatřicetiletá žena chodila na pravidelné gynekologické prohlídky, podle kterých byla zdravá.

„Měla jsem hodně silné menstruace provázené bolestí, křečemi, zažívacími problémy, které byly ale vždycky spojené pouze s tou menstruací. Když se nám rok dva nedařilo počít, tak jsem nadhodila své gynekoložce, jestli by to nemohla být endometrióza,“ vypráví žena z Berouna.

Nemoc, při níž děložní sliznice prorůstá mimo dělohu, jí ale gynekoložka nepotvrdila. „Říkala, že zažívací potíže můžou být s menstruací spojené a menstruace bolí, tak se s tím mám smířit. S tím jsem žila šest až sedm let, omezovalo mě to sice v mém soukromém životě, ale ne v tom pracovním, mohla jsem pracovat z domu, tak jsem se tím až tak nezaobírala. To přišlo až s neplodností,“ popisuje, jaký byl vývoj.

Z centra asistované reprodukce, kam se dostala, jí doporučili vyšetření ve Všeobecné fakultní nemocnici (VFN) v Praze. Až tam jí diagnózu, na niž měla hned podezření, lékaři potvrdili.

„Některý typ, který je lokalizovaný na vaječnících ve formě cyst, je velmi dobře zobrazitelný i na běžném ultrazvuku; na druhou stranu hluboká endometrióza, ta nejkomplikovanější forma, je velmi těžce diagnostikovatelná, z hlediska zobrazovacího vyšetření vyžaduje skutečně erudované sonografisty,“ potvrzuje lékař z kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN Michael Fanta, který Helenu léčil.

„Cítila jsem se překvapeně a zároveň dobře – konečně jsem věděla, že to, jak se cítím každý měsíc, to, že mám extrémní bolesti, není normální, bylo to potvrzené, konečně jsem měla diagnózu,“ svěřuje se s tehdejšími pocity. Zároveň ji mrzelo, že se na ni přišlo pozdě a promrhala spoustu času, než se začala léčit.

Nemoc v těžší formě jí poškodila vejcovody, a přirozené početí tak nebylo možné. Selhaly i první pokusy o umělé oplodnění. Na řadu proto přišla operace.

„Operace řešila problém endometriózy, měla jsem srostlou dělohu se střevem, byly tam záněty, cysty, srůsty. Během operace se srůsty rozrušily, vzali mi kousek střeva, čistili celé tělo a odebrali vzorky,“ popisuje zákrok, jenž byl podle jejích slov „poslední šancí na to, jak otěhotnět“.

A vyšel. Po rychlé rekonvalescenci se hned další tzv. IVF cyklus podařil a před půl rokem se narodil malý Jonáš, který manželům dělá velkou radost, a rádi by časem měli ještě jedno dítě.

Endometrióza je podle odborníků z VFN aktuálně nejčastějším gynekologickým onemocněním žen v reprodukčním věku (cca 15–49 let). Trpí jím zhruba každá desátá, polovina pacientek má problém otěhotnět. Příčiny vzniku endometriózy lékaři zatím přesně neznají.

Nemoc se projevuje zejména velmi bolestivou, silnou menstruací, jakou zažila paní Helena a která zasahuje do kvality života. Nejkomplikovanější formy mohou dokonce poškodit orgány, od střev po ledviny.

Jen v této nemocnici odoperují ročně přes dvě stovky pacientek s touto chorobou, k zákrokům využívají i moderní technologie v podobě robotů.

U řady žen v reprodukčním věku se projevuje také endometrióza děložní svaloviny, takzvaná adenomyóza. Kromě silné a velmi nepříjemné menstruace může být spojená s bolestmi při pohlavním styku či stolici. Nedostatečně léčená může pacientku připravit o možnost otěhotnět.

„Problém je, že toto onemocnění je často přehlížené, nedostatečně diagnostikované, ultrazvukově často přehlédnutelné,“ upozorňuje vedoucí lékařka lůžkového oddělení minimálně invazivní chirurgie zdejší kliniky Kristýna Hlinecká.

Příznaky adenomyózy se léčí hormony, pro těhotenství je ale třeba odstranění co největšího množství nemocné tkáně. „Tak, aby dělohu šlo zrekonstruovat a žena mohla donosit miminko,“ dodává Hlinecká. Po takové operaci otěhotní podle ní více než polovina žen a z nich 80 % miminko donosí.

To nezhoubné nádory – myomy – se podle vedoucího centra pro minimálně invazivní chirurgii kliniky Michala Máry projevují nadměrným krvácením, a ženy proto mohou trpět chudokrevností, kvůli níž mají málo energie.

Myomy se objevují u třetiny třicátnic, u padesátnic až u každé druhé. Lékaři dokážou tyto nádory odstranit malým chirurgickým výkonem v děloze, často se ale vracejí.

„Vzkaz všem ženám, co mají podobné problémy, jako jsem měla já, je, aby v tom nezůstávaly samy. Já jsem si upřímně myslela, že každá má takové bolesti a je to tak asi běžné. Ale není,“ motivuje na závěr Helena ženy, aby se nebály své bolesti řešit a netrpěly zbytečně.