Kvůli nemoci jí selhávaly ledviny. Druhou šanci dostala od své matky, která jí ledvinu darovala

Krevní testy ukázaly, že Janiny ledviny fungují na 40 procent. Biopsie pak odhalila iG nefropatii – chronické autoimunitní onemocnění ledvin. Určitou naději nabízela léčba, která měla zpomalit nebezpečné selhávání párového orgánu. Nemoc se ale zbrzdit nepodařilo natolik, aby mohlo zůstat jen u ní.

„Během půl roku se ukázalo, že se progres mého onemocnění nezpomaluje, naopak mne selhávající ledviny poškozují čím dál rychleji,“ popisuje pacientka, maminka dvou chlapců. Mladšímu tehdy byly tři roky, staršímu osm let.

Ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze zamířila do péče Institutu klinické a experimentální medicíny, kde se dozvěděla, že ji zachrání pouze transplantace. Potřebný orgán jí chtěl darovat tatínek, který má stejnou krevní skupinu. Ale protože se léčí s různými chorobami, lékaři ho jako vhodného dárce zamítli.

V případě matky pacientky Olgy Vlkové zas odběry ukázaly, že se krevní skupiny obou žen liší, takže by případná transplantace měla výrazně složitější průběh. Po zvážení všech rizik nicméně k transplantaci ledviny matky nakonec došlo.

Tehdy, v roce 2016, se jednalo teprve o 21. případ transplantace od žijícího dárce s nekompatibilní krevní skupinou.

„Přišel pan profesor Ondřej Viklický, přednosta nefrologického oddělení v IKEMu, a začal nám vysvětlovat, jak by taková transplantace probíhala. Povídal a povídal, až jsem ho zarazila a zeptala se, jestli by na mém místě do transplantace šel. Prohlásil, že ano, tak jsem konstatovala, že není o čem přemýšlet,“ líčí zlomový moment Olga Vlková.

Pochybnosti, že jde o správný krok, ale měla dcera. „Bála jsem se, že by se mámě mohlo něco stát a že bych si to pak neodpustila,“ vrací se Jana k těžkému rozhodování. Aby se neunáhlila ani maminka-dárkyně a zdravotníci měli jistotu, že si plně uvědomuje, co pro ni transplantace bude obnášet, musela Olga podstoupit i psychologické vyšetření.

Když bylo zřejmé, že po stránce psychické nic nebrání provedení zákroku, následovalo výrazně delší kolečko fyzických vyšetření. Kvůli odlišné krevní skupině Janu lékaři museli hospitalizovat týden před transplantací a doslova očistit její krev od protilátek, které by si přirozeně vytvořila proti krvi své matky.

„Můj život se změnil výrazně k lepšímu a můžu říct, že teď žiju plnohodnotně,“ hodnotí zákrok Jana, která se poslední rok před transplantací cítila unavená tak, že by nejradši prospala den i noc. „Dnes sice musím užívat spoustu léků, ale na to jsem si zvykla a celkově se cítím jako zdravý člověk,“ dodává.

Olga žádné zvláštní změny nepociťuje. „Když pominu jizvu, pokračuju dál ve svém životě – a daří se mi pořád stejně,“ hodnotí to. Jistou změnou však prošel vztah obou žen. „Vždycky jsme na sebe s mámou byly napojené, ale to, co se děje po transplantaci, je kolikrát až neskutečné. Stává se nám třeba, že nás obě v ten samý moment rozbolí hlava,“ dělí se o své pocity Jana, která nikdy nepřestane cítit obrovský vděk za to, že jí maminka ledvinu darovala.

V roce 2023 bylo v ČR transplantováno 488 ledvin, z toho 452 orgánů pocházelo od zemřelých a 36 od žijících dárců. V Evropě patří Česká republika podle Viklického mezi 43 sledovanými zeměmi mezi ty nejlepší. „Pacienti po transplantaci mají nesrovnatelně kvalitnější život, protože již nemusí docházet na dialýzu a celkově jejich organismus funguje lépe,“ uvedl u příležitosti Evropského dne dárcovství orgánů, jenž připadá na 5. října.

Na hemodialýzu, tedy přístrojovou filtraci krve za účelem odstranění odpadních látek metabolismu a přebytečné tekutiny, která obvykle trvá 3-5 hodin, několikrát týdně dochází v ČR přibližně 6500 osob. Kolem 10 procent z nich čeká na novou ledvinu.

„Na ledvinu od zemřelého dárce pacienti v ČR čekají v průměru jeden až dva roky. Díky žijícímu dárci se tato doba může dramaticky zkrátit. Často se transplantace stihne před zahájením dialyzační léčby, během níž se mohou rozvinout zdravotní komplikace, které budoucí transplantaci ztěžují,“ vysvětluje Silvie Rajnochová Bloudíčková, vedoucí nefrologické a transplantační ambulance IKEM.

Dialýza nahrazuje funkci ledvin jen zčásti: odstraňování zplodin metabolismu je při ní neúplné a není nahrazena funkce ledvin ve smyslu tvorby některých významných hormonů. „Čím kratší dobu tedy člověk na transplantaci čeká na dialýze, tím menší jsou dopady na jeho prognózu a kvalitu života,“ uzavírá. Jako zdroj ucelených informací garantovaných odborníky pak doporučuje stránku transplantacenenitabu.cz.