Kohoutková voda je v Česku velmi kvalitní. Její složení však ovlivňuje i potrubí

Pokud vás zajímá, co přesně obsahuje voda tekoucí z kohoutku právě u vás doma, podívejte se na web své vodárenské společnosti. Najdete tam detailní hodnoty, třeba obsah železa, dusičnanů nebo vápníku. Pražské vodovody a kanalizace pravidelně aktualizují i Mapu kvality vody v Praze a Státní zdravotní ústav zase každoročně zpracovává monitoring pitné vody.

Problém je, že kohoutkovou vodu nepijete rovnou od zdroje, ale putuje k vám desítkami metrů potrubí. A to nemusí být zrovna v dokonalé kondici. Pokud bydlíte ve starém činžáku, může mít ještě třeba staré rozvody z olova. U novějších domů a bytů zase může být vodovod udělán nekvalitně, protože se při stavbě šetřilo. Z kohoutku vám pak může téct zapáchající nebo zbarvená voda, ale také normálně vypadající, protože spousta škodlivých látek se nijak neprojevuje.

Jestli se zrovna rozpačitě díváte směrem ke dřezu a přemýšlíte, zda by to mohl být i váš případ, nechte si pro klid duše udělat rozbor vody a každý rok až dva to zopakujte. Někomu může připadat pohodlnější kupovat vodu balenou, ale ani u ní nemáte šanci zjistit, jestli s ní bylo cestou k vám správně nakládáno – znehodnotit ji může třeba pobyt na slunci nebo v teple. Navíc podle barcelonských vědců má balená voda 3500krát vyšší dopad na životní prostředí než voda kohoutková, a kdyby ji pil každý, planetě to rozhodně nepomůže.

Často skloňovaným slovem jsou i mikroplasty. Ty vznikají rozkladem větších kusů plastů – tedy i lahví s balenou vodou – a zamořují prakticky všechno včetně vody. Balené i kohoutkové. Podle Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR dokážou čistírny vod odstranit 70 až 88 % mikroplastů, zbytek v podobě těch nejmenších částic ale zůstává i v upravené pitné vodě. Vliv mikroplastů na lidské zdraví se stále zkoumá, ale informace, že se usazují v orgánech, vědce zrovna neuklidňuje.

Některým lidem vadí v kohoutkové vodě i chlór, který ji dezinfikuje a brání množení bakterií. Můžete sice nechat vodu pár minut odstát nebo do ní přidat kapku citronu, ale to každému nevyhovuje.

S chlórem, ale i dalšími nečistotami může pomoci kvalitní filtr. „Filtrace může být umístěná přímo pod dřezem nebo si na linku nebo do lednice můžete pořídit filtrační konvici či okamžitý filtr na vodu. Je to mnohem ekologičtější a levnější řešení než pití balené vody a zároveň odstraníte z kohoutkové vody vše, co může potenciálně škodit,“ vysvětluje Jakob Schubert ze společnosti Philips Water Solutions.

Podle něj zbaví moderní filtry vodu až z 99,9 % chlóru, ale poradí si i s mikroplasty, těžkými kovy včetně olova, pesticidy nebo příliš tvrdou vodou. „Na tu dnes využíváme filtraci z pryskyřice, která vodu dokáže rychle a spolehlivě změkčit.“

V západní Evropě lidé filtry používají i kvůli lepší chuti vody. Jak ukázal loňský průzkum z Velké Británie, 42 % Britů nedůvěřuje kohoutkové vodě, případně jim nechutná. V Londýně ji pije pouze 36 % obyvatel a 54 % Londýňanů si především kvůli lepší chuti vodu filtruje.

„V posledních letech se v souvislosti s kvalitou vody řeší i PFAS. Neboli látky, které se nacházejí v teflonu, outdoorovém oblečení nebo papírových obalech na potraviny,“ připomíná Jakob Schubert.

Podle loňské studie United States Geological Survey, která zkoumala vodu z veřejného vodovodního řadu i vodu ze soukromých studní napříč Spojenými státy, se PFAS nacházely téměř v polovině z nich. „Koncentrace PFAS byly podobné jak u vody z veřejného řadu, tak z domácích studní,“ uvádí Kelly Smalling, autorka studie.

Dvě nejznámější látky skupiny PFAS jsou PFOA a PFOS a podle odborníků si s nimi kvalitní vodní filtr také poradí.