Když se chce, i na vozíku se dá dělat všechno, míní Lucie, která ochrnula před pěti lety

Péči o ni prý zvládá úplně v pohodě. A když nestačí vlastní síly, už se nebojí říct o pomoc. „Jak je těžší, už ji nevyndám sama z auta,“ zmínila jeden z okamžiků, kdy potřebuje asistenci. Další nastává, když jí do cesty přijdou schody. „Pořídila jsem si kočárek s elektronickou brzdou, aby neujel z kopečka,“ vyprávěla Novinkám, co jí usnadňuje život.

Vzápětí přiznává, že má strach, až Laura začne běhat. „Ale říká se, že děti vozíčkářů jsou víc empatické, hodnější,“ věří, že všeho půjde hladce i později. „Laura je hodná, jenom mě chce občas sníst,“ smála se, zatímco okatá holčička okusovala maminčiny prsty a přitom se zvídavě rozhlížela po sále plném speciálních rehabilitačních pomůcek.

Ženám, které stihl podobný osud, Lucie miminko vřele doporučuje. „Dítě vám dá jiný náboj. Navíc mám pocit, že toho zvládám víc než předtím,“ přemýšlela Lucie, kterou vedle dítěte zaměstnává i její eventová agentura a nový dům, který u Hradce Králové staví s manželem. S ním se poznala až po úraze.

V Chorvatsku před pěti lety vyletěla z motorového člunu. Skončila s tříštivou zlomeninou obratle. Absolvovala čtyři operace páteře, v nemocnici strávila půl roku. Pobyla v rehabilitačním centru v Kladrubech, v Panamě podstoupila transplantaci kmenových buněk.

„Ale moc mi to nedalo, a přitom to bylo drahé jak čert. Ale je pravda, že jsem pak byla méně unavená, možná, kdyby se to opakovalo víckrát, výsledek by se dostavil. Ale nechci celý život obětovat tomu, že budu jezdit po klinikách jako šílená,“ krčila rameny Lucie, která je přesvědčená, že i na vozíku se dá dělat všechno. Když se chce.

„Funguju normálně,“ řekla s tím, že zpočátku hodně pomohli přátelé, rodina. „Nikdo nikdy mi nedal najevo, že jsem jiná. Vrátila jsem se do práce, podnikám, už v nemocnici jsem fungovala. Někteří lidé se uzavírají do sebe, nechtějí chodit ven a to si myslím, že je nejhorší. Mě aktivita zachránila od depresí,“ ráda by motivovala ostatní.

„Na začátku je každý motivovaný, pak elán opadá, když se výsledky nedostaví hned. Ale je třeba vydržet, i pro malé kroky je třeba udělat mnoho, je to práce na roky,“ nabádala pacienty, aby cvičení nevzdávali, když nepociťují zlepšení.