Imunita: Škodí jí, když jedeme stále na plný plyn

Závažných vrozených poruch imunity je k vidění v klinické praxi podle praktické lékařky Michaely Macko málo. Při péči o pacienty se daleko častěji setkává s nabouranou druhou částí lidské imunity, tou, kterou my sami můžeme ovlivnit.

„Když pacient přijde, řeším v první chvíli dané akutní onemocnění. Ovšem když se mi pak vrací se stejným problémem, provedeme krevní vyšetření, abychom imunodeficit vyloučili. Podle výsledků pak postupujeme dál nebo odesílám pacienta ke specialistovi,“ popisuje první kontakt při posuzování úrovně imunity praktická lékařka.

Jednoznačným číslem jedna na podporu imunity jsou glukany, přírodní látky pro děti i dospělé. Tradiční je v zimě vitamin C a přírodní doplňky stravy jako například penoxal či preventan.

„Nicméně má zkušenost je taková, že lidé přijdou a už kolikrát přesně vědí, jaké vyšetření a testy chtějí. Jsou připravení, informovaní. Možná někdy až moc,“ říká trochu s nadsázkou Michaela Macko.

Naopak slabým místem Čechů je náš národní poklad. „Poctivá česká kuchyně a pak samozřejmě alkohol a nikotinismus. Ve světových statistikách hrají Češi prim, hlavně pokud jde o alkohol. U nás je více přirozené pít než nepít. A to není v pořádku,“ upozorňuje lékařka.

Vitaminů a potravinových doplňků na posílení imunity je na trhu nepřeberné množství. Stejně tak léků a přípravků na podporu zdravého zažívání, které jsou pro péči o zdravou imunitu zásadní, protože přes 70 procent imunitních buněk sídlí právě ve střevech. Ale nic nejde hned.

„Při posilování imunity je důležité nechtít zázraky na počkání. Je to záležitost měsíců i let,“ doplňuje Macko. „Preventivní prohlídky po dvou letech s laboratoří, která vyšetří krev, to je skvěle nastavený systém. V posledních čtyřech měsících jsem se ale také setkala s pacienty, které jsem musela k preventivním prohlídkám přemlouvat. Nikdy nezažili, že se mají u praktika svléknout, divili se krevním testům. A stalo se, že výsledky, které přišly, daleko více znepokojily mě než pacienta,“ přiznává.

„Výsledky krevních odběrů odhalily vysokou hladinu cukru. Tito konkrétní lidé několik let chodili s cukrovkou a vůbec o ní nevěděli. V takovou chvíli je nutná rychlá terapie, edukace a plán kontrol. I když je pacient obézní, hypertonik (osoba s chronicky zvýšeným krevním tlakem), s vysokou hladinou cukrů a tuků, vše lze medikací dobře kompenzovat. Ale musí tam být spolupráce pacienta. Dnes už by byla ostuda muset přistoupit k amputaci končetiny. Nedochází to do takových stadií,“ ujišťuje praktická lékařka.

Hlavním nepřítelem současné imunity dětí a teenagerů je obezita, která omezuje správnou funkci obranyschopnosti organismu. A také životní styl rodiny.

„Důležité je, aby děti měly správný vzorec od rodičů. Aby si na dostatečnou péči o obranyschopnost zvykly,“ radí lékařka. A dodává: „Znepokojující dopad měla na imunitu dětí covidová pandemie. Lockdowny a s nimi související uzavření škol, kroužků a vůbec setkávání dětí omezily socializaci a také důležité promořování. Děti se musí setkávat s různými patogeny, odžít si nemoci, prodělat infekce. Jinak si zdravou imunitu nevybudují.“

V minulosti jsme na tom byli lépe i hůře. „Pokud jde o výživu, úroveň hygieny a zdravotní péči, je to dnes samozřejmě diametrální rozdíl,“ míní lékařka. „Na druhou stranu lidé respektovali cykličnost přírody. Žili sezonně. Jedli lokální suroviny, průmyslově nezpracované, konzervovali kvašením či sušením, tak byla jídla pro organismus stravitelnější.

Rovněž neexistovalo takové pracovní tempo. Neměli umělé osvětlení a vytápění, takže svůj režim přizpůsobili ročnímu období,“ dodává Macko. Lidé trávili více času na čerstvém vzduchu a měli větší fyzickou aktivitu, když manuálně pracovali.

Není známo, že by se lidé v hluboké minulosti, například před 150 lety, otázkou imunity vůbec nějak zabývali.

Dnes si můžeme dvanáct měsíců v roce opatřit vše, na co si vzpomeneme. „Jak se setmí, svítíme, v zimě topíme, v létě klimatizujeme. Pořád jedeme na plný plyn bez ohledu na to, co si naše tělo a zdraví v tom kterém období žádá,“ varuje lékařka.

Ovšem úroveň českého zdravotnictví je vysoká. „Máme prostor a kapacity každého člověka vyšetřit. Směrů a filozofií, jak si posílit imunitu a zdraví obecně, je tolik, stejně tak přípravků, až z toho může být člověk zmatený. Ale instantní řešení vhodné pro všechny neexistuje,“ dodává Macko.

Podle odborníků by bylo ideální vrátit se k úplně základním věcem. Pohyb, pobyt na čerstvém vzduchu, socializace, zdravá strava, čas strávený s rodinou. Nespoléhat jen na zdravotnictví.

„Není všespásné. Ale z praxe vím, že to nejjednodušší je pro pacienty tím nejhůře proveditelným v praxi,“ přiznává lékařka. A dodává: „Dvakrát denně teplé jídlo, projít se s rodinou před večeří, odejít z práce včas. Takové prosté pravidlo člověk není dnes často schopen zařadit do své denní rutiny a doufám, že by se právě to mohlo změnit.“

Samostatnou kapitolou narušené obranyschopnosti organismu jsou autoimunitní choroby. Tedy skupina onemocnění, při kterých imunitní systém člověka napadá vlastní tkáně a orgány, protože je mylně považuje za cizí a nebezpečné.

Tato selhání imunitního systému mohou způsobit chronický zánět, vážné poškození tkání nebo přímo orgánové selhání.

Příkladem takovýchto onemocnění je revmatoidní artritida, tedy chronické zánětlivé onemocnění kloubů, které způsobuje jejich deformaci, otoky a bolest. Z lékařských seriálů je známý systémový lupus erythematodes, jehož příznakem je vyrážka na tváři ve tvaru motýla. Toto multisystémové onemocnění může postihnout kůži, klouby, ledviny i srdce a plíce.

Rovněž vzácným onemocněním je sklerodermie – onemocnění pojivové tkáně vedoucí ke ztuhnutí kůže a vnitřních orgánů. Nebo psoriáza, která způsobuje zrychlenou obnovu kožních buněk, což vede k červeným šupinatým skvrnám na kůži.

Léčit lze imunosupresivy (kortikosteroidy nebo methotrexáty) nebo biologickou léčbou, tedy cílenými léky zaměřenými na konkrétní složky imunitního systému. Máme i cestu symptomatické léčby, tedy užívání léků proti bolesti, fyzioterapii či dietu.

„Autoimunitní choroby většinou nejsou zcela vyléčitelné, protože jde o chronické stavy způsobené narušením fungování imunitního systému. Lékařská péče se zaměřuje spíše na zmírnění příznaků, zpomalení progrese onemocnění a zlepšení kvality života pacientů.

Některé choroby mohou vstoupit do fáze remise, kdy příznaky ustoupí nebo jsou minimální a pacient může vést téměř normální život,“ vysvětluje Michaela Macko.

Prevence autoimunitních chorob není jednoduše možná, ale podle lékařů lze snížit riziko rozvoje choroby nebo její zhoršení právě posílením imunitního systému.