I plavání má své zákonitosti, podceňovat je se nemusí vyplatit

Platon se táže ve svých „zákonech“: „Mohou lidé, kteří neumějí číst ani plavat, zastávat nějaký úřad?“ Z tohoto výroku vyplývá, že si řecký filozof dovednost plavání cenil velmi vysoko. A ceníme si ji dneska i my. Ne snad proto, že jde o jednu ze „sedmi rytířských ctností“, jak tomu bývalo dřív, ale schopnost pohybovat se bezpečně ve vodě patří k základním pohybovým dovednostem. Navíc rozšiřuje obzory, protože tomu, kdo umí plavat, se svět zvětší i prohloubí o místa, kam si neplavec netroufne. Co to ovšem znamená, když se řekne, že člověk umí plavat?

„Za plavce označujeme jedince, který uplave jakýmkoliv stylem 200 metrů, zvládne se potopit do tří metrů a vylovit z vody předmět, umí skočit do hluboké vody i šlapat vodu,“ vyjmenovává požadavky pro splnění plavecké gramotnosti Lukáš Lindner, trenér plavání z Freestylers.cz.

Takže žádná čubička a strach z vodního živlu, ale suverénní pohybování se v něm. To celé kombinováno s respektem a znalostí prostředí. Protože ten, kdo je schopen bezstarostně kraulovat v teplém, osvětleném bazénu, kde vidí před sebe i pod sebe, může být v rybníku zaskočen. Stačí chladnější temná voda, šmrncnutí ryby nebo rostliny přes holé břicho a dostaví se panika. Tu doprovází zrychlený dech, někdy i lapání po vzduchu, nekoordinované pohyby, tedy nic, co by vás udrželo v bezpečí nad hladinou.

Moře sice bývá průzračné, a tak v letoviscích odpadá strach z temných hlubin, ale zase má jiná úskalí. „Mnoho lidí například netuší, jak si poradit s odlivy a proudy u moře. Každé léto se najdou turisté, kteří se vydají směr horizont, chytne je proud a oni s ním začnou bojovat. To nemá smysl, správně byste měli plout co nejblíže pobřeží, a až proud poleví, tak se vrátit na pevnou zem,“ vysvětluje jednu z nástrah koupání v moři instruktor potápění Petr Vonka z Divers Direct.

Mořská voda díky přítomnosti soli nadnáší lépe než sladká, takže je snadnější se v ní udržet. Výhoda se ovšem může rychle změnit v nevýhodu, když mořskou vodu vdechnete. Slaná voda se totiž v tkáních nevstřebá jako sladká. „Zůstane v plicích a ještě k sobě stáhne krev, takže plíce rychle otečou,“ varuje vodní záchranář Daniel Vičan.

U moře, a samozřejmě nejen u něj, je tedy dobré udělat všechno pro to, aby se člověk cítil bezpečně a z paniky vodu nevdechl. „Existuje řada pomůcek pro lidi, kteří si nejsou jistí nebo se chystají na delší plavací či šnorchlovací výpravu. Nejčastěji se používají plavecké bójky, které upozorní okolní lodě, že je někdo ve vodě,“ říká Petr Vonka.

Bóje je nafukovací, můžete si ji přivázat k tělu a lze si na ní i odpočinout, když docházejí síly. Výhodou je suchá komora, do které lze umístit telefon, peněženku či pití. Tak máte vše potřebné pořád u sebe, i když se rozhodnete pobýt ve vodě déle.

Pokud chcete opravdu plavat, a ne se koupat, doporučuje záchranář Daniel Vičan plavat podél břehu. Cesta na protější břeh případně na ostrůvek může být past. „Když potřebujeme zjistit vzdálenost, vždycky se díváme do mapy. Odhad pouhým okem je ošemetný, klamat může slunce odrážející se na hladině, také záleží na tom, jak je zvlněný vzduch,“ vysvětluje záchranář.

Loni se podle Českého statistického úřadu utopilo 156 lidí, mužů z toho byly dvě třetiny. Můžeme se dohadovat, proč je poměr zrovna takový. Možná chlapi u vody víc frajeří nebo je to proto, že častěji trpí „na srdce“, což rovněž stojí za některými případy utonutí.

Čerstvou zkušenost s takto smutným koncem má vodní záchranář Daniel Vičan, který každoročně slouží spolu s dalšími dobrovolníky z Vodní záchranné služby na základně na slapské Živohošti. Letos prý mají na Slapech dvě utonutí, přičemž jedno bylo pravděpodobně způsobeno akutní zdravotní příhodou. Jinak si za letošek slapští záchranáři zapsali už 120 zásahů (údaje k 30. 7.), což je oproti dřívějším létům velký nárůst.

„Aktuálně nejvíc jezdíme k alergickým reakcím, výjimkou nejsou kolapsové stavy způsobené alkoholem, dehydratací, ale i z důvodu zhoršení nemocí oběhového systému,“ popisuje průběh letošní sezony Daniel Vičan s tím, že na situaci se hodně podepisuje horké počasí.

Tonutí je tichá smrt, říkají vodní záchranáři. Člověk, který se topí, totiž už nemá síly křičet. Ale i tak může být nebezpečný pro toho, kdo se jej snaží zachránit. Nikdy byste se proto neměli k tonoucímu přibližovat, protože mu pud sebezáchovy velí vyškrábat se po vás stůj co stůj nad hladinu. Co když se v takové situaci přece jen ocitnete?

„Tonoucí nikdy nepůjde pod hladinu. Takže pokud vás sevře, potopte se s ním a on se vás okamžitě pustí. Tohle učíme záchranáře i veřejnost,“ říká Daniel Vičan. Pokud někdo potřebuje záchranu, hoďte mu cokoliv, čeho se chytne. Třeba větev nebo prázdnou PET láhev.

Díky výuce plavání, která je od roku 2017 povinná na prvním stupni základních škol, má většina z nás dobré základy. Snad i proto Češi plavou podle zkušenosti instruktora lépe než jiné národy. „Učím i cizince, kteří často neumějí plavat vůbec,“ říká trenér Lukáš Lindner.

Podle Petra Vonky přispívají k lepší plavecké gramotnosti i kurzy plavání pro miminka. „Děti umějí lépe plavat, než tomu bylo před takovými deseti patnácti lety. Jsou schopné uplavat větší vzdálenost a udržet se na hladině, to dříve nebývalo,“ všímá si zkušený potápěč a instruktor, který v oboru pracuje přes 25 let.

Také Lukáš Lindner považuje za nejlepší startovní čáru už miminkovský věk. „O klasickém plavání se rozhodně nedá mluvit, podstatné je, aby si dítě navyklo na vodu, naučilo se v ní přirozeně hýbat a nebálo se jí. S přibývajícím věkem pak nebude problém zdokonalit techniku jednotlivých stylů i dýchání, aniž by bylo nutné nejprve odbourávat strach z vody,“ upřesňuje trenér s tím, že výcvik miminek má specifickou metodiku.

Proto je důležité vybírat kurz opravdu pečlivě. Pokud se to podaří, dítě si zafixuje splývavou (sebezáchrannou) polohu na zádech a bude umět využívat reflex zadržení dechu při kontaktu s vodou.

„Špatné zacházení může naopak u citlivějších dětí vytvořit blok i na základě zdánlivé maličkosti. Nedostatečné vzdělání a zkušenost lektorů můžou napáchat nevratné škody, které se v pozdějším věku těžce a zdlouhavě odbourávají,“ varuje trenér.

Pokud jde o bezpečí dětí u vody, na závěr ještě rada zkušeného záchranáře Daniela Vičana: „Zapomeňte na nafukovací kruh. Nejlepší pomůcka pro plavání je takzvaný bederní plavecký pás, který se dá nastavit přesně na velikost dítěte. A kdyby se nedejbože něco přihodilo, dokážete s ním tělo dítěte nasměrovat tak, aby mělo hlavu nahoře a mohlo dýchat. To s kruhem nejde. Ze stejného důvodu velmi nedoporučuji rukávky. Navíc může dítě dát v zápalu hry ruce nahoru a z rukávků doslova vyletí. Stačí jedno takové malé přitopení v dětství a v člověku se strach z vody zapouzdří na dlouhá léta. A i když se pak naučí plavat, stačí jeden špatný okamžik a trauma se znovu otevře,“ uzavírá.