Diabetiků přibývá. Při zhubnutí může dojít k zastavení nemoci

Diabetes je chronické onemocnění, které vzniká v důsledku problémů s regulací hladiny cukru (glukózy) v krvi. Rozlišujeme dva hlavní typy, které mají odlišné příčiny. Kromě prvního a druhého typu existuje i těhotenský diabetes nebo vzácnější genetické poruchy ovlivňující produkci inzulinu.

„Cukrovkou prvního typu trpí poměrně málo lidí. Odhaduji, že v Česku tak šedesát tisíc. Má taková dvě věková okna, kdy se může objevit nejčastěji. V mladší pubertě mezi desátým a patnáctým rokem a pak ve věku dvacet až dvacet pět let. Má se za to, že je to nemoc spíše mladých lidí. Ale vzácněji s ní může přijít i šedesátník,“ popisuje profesor Haluzík.

Týká se spíše štíhlých a jinak zdravých lidí, například s genetickou zátěží podobného typu cukrovky v rodině. Že s nimi není něco v pořádku, poznají podle toho, že začnou až extrémně pít, častěji močit a při vyšetření se pak naměří vysoká glykemie.

Druhý typ cukrovky je onemocněním starších lidí. „Jsou to pacienti nejčastěji ve věku nad padesát let, s obezitou a nezdravým životní stylem. Ovšem trend zvyšujícího se výskytu obezity nám přivádí do ordinací i mladší pacienty, dvacetileté či třicetileté lidi. Toto plíživé posouvání věkové hranice pozorujeme posledních deset let,“ podotýká diabetolog.

Do tohoto trendu významně zasáhl covid. „Mnoha lidem změnil životní styl. Léčili se kortikoidy. Přestali se hýbat. Hodně přibrali a nedokázali poté zhubnout. To epidemii obezity akcelerovalo a s tím i diabetes druhého typu,“ dodává lékař.

Diabetes prvního typu vzniká obvykle autoimunitní reakcí, kdy imunitní systém omylem napadne a zničí beta buňky ve slinivce, které produkují inzulin. Tuto reakci mohou vyvolat viry či jiné faktory v životním prostředí. Riziko zvyšuje i genetická predispozice, když má cukrovku prvního typu někdo v rodině.

Diabetes druhého typu zapříčiní inzulinová rezistence kombinovaná s ubýváním tvorby inzulinu. Při inzulinové rezistenci buňky těla nereagují správně na inzulin, což vede ke zvýšené hladině cukru v krvi. Na vině může být nadváha a obezita. Strava bohatá na cukry a tuky, nedostatek pohybu a stres mohou přispět k rozvoji diabetu. A samozřejmě dědičnost. Společným vítězstvím pacienta a lékaře může být remise, tedy úplné vymizení příznaků cukrovky. Nebo u diabetu prvního typu nově také zpomalení jejího nástupu. Vyléčit diabetes zatím lékaři nedokážou.

Léčba diabetu se liší dle typu, protože jejich příčiny jsou jiné. Protože slinivka u postižených prvním typem neprodukuje inzulin, musí ho pacienti do těla dodávat uměle. Všichni znají inzulinovou terapii, kdy si nemocný několikrát denně píchá inzulin nebo ho dostává do těla kontinuálně pomocí inzulinové pumpy.

„U prvního typu cukrovky se blíží doba, kdy díky imunosupresivům oddálíme okamžik, kdy nemoc nastoupí. Jen musíme dostatečně včas pacienta diagnostikovat. Tedy podchytit to, když v těle už probíhá zánět (který vznikl ve slinivce a ničí beta buňky, pozn. red.), což běžně nepoznáte. To se nyní začíná provádět tak, že vyšetřujeme zdravé lidi, kteří mají zátěž v rodině, měříme protilátky jako známku zánětu,“ popisuje přednosta diabetologie IKEM. A dodal: „Léky by pak měly být nasazeny ještě před zvýšením glykemie nad normální mez a mělo by pak dojít k oddálení nástupu nemoci až o několik let.“

Jediný takový lék dostupný u nás ovšem není hrazen. A léčba může vyjít i na několik milionů korun. „Věřím, že se dočkáme. I ta cena se v čase proměňuje. V optimističtějším scénáři bude hrazen za dva roky, v realistickém za pět let,“ míní profesor.

Léčba druhého typu diabetu je teoreticky jednodušší. „Jakmile je odhalena cukrovka druhého typu do pěti let od nástupu, je šance na remisi. Není neobvyklé, že pacienti cukrovkou trpí i tři roky a netuší to. Když najdeme vysoké hodnoty dlouhodobého cukru, jako první žádáme pacienty, aby změnili životní styl a zhubli. Když se jim podaří shodit deset procent a víc ze své váhy, až u poloviny může dojít k remisi a hodnoty cukru se vrátí do normálu,“ popisuje lékař.

Účinným způsobem snížení hmotnosti je bariatrická operace (chirurgická léčba obezity). A pak jsou tu léky, které snižují chuť k jídlu, léčí obezitu a tím i cukrovku druhého typu.

„Jenomže k tomu je nutné opravdu změnit životní styl a váhu udržet. To dokáže strašně málo lidí. Ostatní si na cukrovku prostě zvyknou a zase přiberou,“ komentuje běžnou praxi diabetolog a obezitolog.

Léky, které se v Česku předepisují na diabetes druhého typu, a tedy jsou plně nebo částečně hrazeny, v poslední době získaly na popularitě mezi lidmi, kteří chtějí jen rychle zhubnout. Těm by však být předepisovány neměly.

V minulosti bylo podle profesora Haluzíka obecně méně diabetiků. „V průběhu posledních patnácti let se jejich počet téměř zdvojnásobil. Výrazně přibylo druhého typu, o něco méně i prvního typu cukrovky,“ říká.

Nemocní dříve neměli ani glukometry, kterými se dnes píchají do prstu. „Ještě v roce 1996 dostali jehlu, skleněné kapiláry a nádobky s roztokem, které poté nosili k lékaři, který je pomocí přístroje vyhodnocoval,“ vzpomíná Haluzík s tím, že první typ cukrovky zkracoval život až o deset let, když pacienti nevěděli, jak správně dávkovat inzulin. Nemocní s druhým typem žili až o osm let kratší život.

„Pořád se ještě stává, že přijde pacient už s komplikací diabetu, například srdečním infarktem, a ukáže se, že jeho hladina cukru je místo pěti šesti, což je běžné, například na dvaceti,“ potvrzuje profesor. A doplňuje: „A stále dochází k amputacím, ne u nevýznamné části diabetiků. Jde o syndrom diabetické nohy, která musí být pacientovi amputována, aby nezemřel na sepsi. Když je diabetik ještě kuřák, je to strašně nebezpečné pro cévy, které se ucpávají, a může to skončit špatně.“

Pacienti s cukrovkou prvního typu dnes používají glukózové senzory, které spustí alarm při poklesu hladiny cukru v krvi. Mohou mít inzulinové pumpy, které kontrolují hladinu cukru a dodávají tělu potřebný inzulin. Diabetici druhého typu mají přístup k modernějším lékům, které lze podávat méně často i injekčně.

Na léčbu prvního typu diabetu chtějí lékaři používat kmenové buňky. „Z tukové tkáně nebo jiné vezmeme buňky, změníme je na beta buňky slinivky a dáme zpět. Takový je plán, o který se lékaři už léta snaží. Vedl by k úplnému vyléčení cukrovky prvního typu. Slibné je také technologické zdokonalování inzulinových pump,“ věří diabetolog.

U druhého typu cukrovky by bylo vítězstvím nasadit pacientům léky včas a dostat je do remise. Problémem je úhrada léků, které vyjdou měsíčně až na deset tisíc korun. „Žádný stát na světě si nemůže dovolit zaplatit je všem, kteří by je potřebovali,“ dodává Haluzík.