Dětská mozková obrna ho upoutala na vozík, přesto se osamostatnil. Teď má přijít o bezbariérový byt

Honzovi osud nepřál, jako předčasně narozený i kvůli poporodním komplikacím bojoval o život. Jako miminko denně cvičil Vojtovou metodou, v dětství podstoupil několik operací. Vyrostl z něj fanoušek Švejka, Harryho Pottera a fantasy literatury. Hodně čte, poslouchá hudbu a taky rád navštěvuje kino. Dokázal se osamostatnit, chová želvu, a když byl mladší, skládal i básně.

„To jsem byl poblázněný jednou holkou a sbírku jsme vydali kvůli tomu, abych vydělal na speciální rehabilitace v Klimkovicích,“ vzpomíná na své básnické období. Do sanatoria jezdí každý rok, aby se jeho zdravotní stav nezhoršoval, ve výrazný pokrok k lepšímu bohužel spoléhat nemůže. Měsíční speciální rehabilitace, které si Houdkovi doplácejí, vyjdou zhruba na 50 tisíc.

Teď ale řeší částku úplně v jiných řádech. Celá situace nevznikla ze dne na den, ale postupně se změnou vlastnictví bytového domu. „Když jsme se sem před lety nastěhovali, patřil nájemní byt městu. Jenže loni přešel na Bytové družstvo Veselská,“ vysvětluje Honzova máma Ivana Houdková.

„Nejdřív to vypadalo, že tady Honza bude moci i dál zůstat v nájmu. Ale členové družstva se rozhodli byt prodat s tím, že na něj má předkupní právo,“ dodává.

Dům s dvaceti byty stojí od roku 2004. „S každým nájemníkem uzavřelo město nájemní smlouvu a současně byly mezi nájemníky a bytovým družstvem uzavřeny smlouvy o smlouvách budoucích se závazkem převodu bytů do osobního vlastnictví nájemníků po dvaceti letech splácení ceny bytů,“ vysvětluje Miloš Kužel, předseda Bytového družstva Veselská.

Devatenáct bytů bylo od začátku ve standardním režimu, ale právě zbývající bezbariérový byt byl ve zvláštním režimu, tedy bez dalších závazků. Celý dům už nyní patří družstvu, které vzniklo jako právnická osoba sdružující družstevníky. Ti teď budou byty převádět do osobního vlastnictví, takže vznikne nová právnická osoba, a to sdružení vlastníků.

Byt, v němž bydlí nájemník Jan Houdek, devatenáct družstevníků během let splatilo a stali se společně vlastníky dvacátého bytu. „Mít devatenáctinu bytu je ale stav, který nikomu nevyhovuje, proto se družstevníci jednomyslně rozhodli byt prodat, aby do budoucna předešli možným komplikacím,“ říká předseda družstva.

Jediným řešením tak je, aby si Jan Houdek byt koupil. Cena 4,5 milionu za bezbariérový byt 2+kk v centru okresního města vzešla ze dvou odhadů, na realitním trhu se nijak nevymyká. „Je to spravedlivé řešení. Byli bychom rádi, kdyby tady pan Houdek zůstal, jen musí sehnat tu částku,“ říká Kužel na adresu bezproblémového nájemníka.

Na žďárské radnici o tomto případu vědí. „Bohužel město aktuálně nedisponuje volnými bezbariérovými byty, tato situace by se měla změnit s výstavbou nových bytových domů. Zároveň městu není Janova situace lhostejná a aktivně ji řeší. Na stole je několik variant, před vyřešením nepovažujeme za vhodné zveřejňovat konkrétní možnosti,“ uvedl na dotaz Novinek místostarosta Rostislav Dvořák.

Sehnat během několika měsíců požadovanou sumu je pro rodinu samoživitelky fakticky neřešitelná situace. „Částka je vysoká, ještě čtyři miliony nám scházejí. Babička měla pole, a tak ho prodala, abychom aspoň nějaké peníze na byt měli,“ líčí Ivana Houdková.

„Vzhledem k tomu, že je syn invalidní důchodce a já o něj pečuji, bychom ani nemohli splácet hypotéku. Mám jen auto, kterým Honzu vozím,“ popisuje. Žije poblíž v malém nájemním bytě s mladší dcerou, o syna se chodí starat.

V rohu obýváku má Honza i motomed, což je stroj, na kterém cvičí. „Pro syna je důležité zůstat zde, změny jsou pro něj těžké a vzhledem k bezbariérovosti bytu a prostředí, ve kterém se nachází, je to pro něj vhodné místo. I podle neurologa by pro něj změna prostředí nebyla vhodná,“ zmiňuje Ivana Houdková.

Říká, že je pro ni smyslem života pomáhat druhým. „Ale v tomhle případě svému vlastnímu synovi pomoci nedokážu. Tuto situaci řešíme několik měsíců, mezitím jsem stihla ještě s přáteli jet v září pomáhat po povodních do Jeseníků, abych i někde jinde byla užitečná,“ líčí.

S pomocí kamarádky nedávno založila veřejnou sbírku. „Budu doufat, že se najdou lidi, kteří pomohou, protože naděje umírá poslední. A já přes to, čím vším jsme si v životě prošli, pořád věřím v dobro,“ dodává.

I když částka vypadá na první pohled hrozivě, záleží na úhlu pohledu. Kdyby se peníze sbíhaly po stovce, stačilo by najít 40 tisíc dárců… Jeho příběh je na platformě Donio dohledatelný pod heslem Pomozme Honzovi.

Na Veselské je mu dobře, splnil se mu sen, že se v dospělosti osamostatnil. „Tady jsem na všechno zvyklý a mám byt přizpůsobený svým potřebám, můžu vyjet i na terasu,“ ukazuje přes okno.

V březnu bude Honzovi třicet. Nejkrásnější dárek by byl, kdyby se nemusel stěhovat.