Desítky let ji trápily kolísající jaterní testy. Že za to mohla žloutenka typu C, odhalili lékaři náhodou

Přestože se hned po porodu u Táni objevila žloutenka, tím, že nešlo o typ A ani B, lékaři ji tehdy přičítali průběhu konečné fáze těhotenství. Skončila sice na infekčním oddělení, ale nakonec pacientku po několika dnech pustili domů s tím, že bude docházet ke svému praktickému lékaři na pravidelné kontroly jaterních testů (enzymy ALT a AST).

Ty měly asi trojnásobně zvětšené hodnoty pět let po porodu. Lékař to však již nedával do souvislosti s poporodními problémy, ale přičítal to přechozené mononukleóze. Vzhledem k tomu, že během krátké doby došlo k  samovolnému poklesu hodnot enzymů, nikdo neměl důvod dále pátrat po příčině.

Za dalších pět let se situace opakovala a k neustálým výkyvům v jaterních testech u Táni docházelo i další léta, až do letošního jara. Lékaři přitom neměli vůbec ponětí, proč se tak děje. Doporučili tak Táně, aby přešla na zdravější stravu a začala užívat ostropestřec mariánský. Nic z toho ale nepomáhalo.

Že za neustálými výkyvy jaterních testů stojí žloutenka typu C, prodělaná před 35 lety, se v podstatě dozvěděla náhodou, až když v rámci předoperačního vyšetření na plánovaný gynekologický zákrok lékaři odhalili protilátky právě tohoto onemocnění a ona sama následně vyhledala odborníky na hepatologii. Tam ji znovu provedli podrobné vyšetření krve a také elastografii jater (ultrazvukové vyšetření tuhosti jater), která ukazuje, kolik vaziva má člověk v játrech a jak významně jsou jeho játra poškozená. „Ještě v tentýž den jsem dostala výsledky a lékař mi hned nastavil léčbu,“ svěřila se Novinkám Táňa.

Léčba u Táni zafungovala výborně. Hned po jejím ukončení začala mít jaterní testy zcela v pořádku a její dlouholetý problém byl konečně vyřešen.

Příběh paní Táni není podle lékařů zdaleka jediný. „Hepatitida C byla objevena v roce 1989. Do té doby lékaři uměli diagnostikovat virovou hepatitidu A, hepatitidu B a zbylé případy, po vyloučení těchto dvou infekcí, byly označovány jako non-A, non-B. Až po objevu viru hepatitidy C se ukázalo, že ve více než 90 % případů z této třetí skupiny (non- A, non-B) se jedná právě o infekci hepatitidy C,“ vysvětluje profesor Petr Urbánek, přednosta Interní kliniky 1. LF UK a ÚVN Praha a místopředseda České hepatologické společnosti ČLS JEP.

Stejně jako Táňa tak mohli být nakaženi i další lidé, kteří potřebovali transfuzi krve, převod plazmy, krvinek apod., protože všichni dárci krve začali být na žloutenku typu C testováni až od roku 1992.

Hepatitidu C odhalí jenom speciální test. „Existuje jen jediné vyšetření, a to vyšetření protilátek anti-HCV prokazující, jestli jsem s virem v kontaktu byl, nebo nebyl. Pokud ano a následné vyšetření prokáže, že virus v krvi je stále přítomen, lékaři provedou ultrazvukové vyšetření tuhosti jater (elastografie jater),“ upozorňuje profesor Urbánek a dodává:

„Podle výsledků elastografie se nastavuje potřebná léčba, jejíž úspěšnost je 99,9 % a spočívá v podání 1 nebo 3 tablet po dobu 2 či 3 měsíců. Jakmile pacienta vyléčíme, pečujeme o něj podle výsledků vstupní elastografie. Pokud nebude mít virus v krvi a nebude mít jaterní cirhózu, pacient je zdravý a může být uvolněn z další specializované péče. Zajímavé je, že nemůžeme říci, že člověk nakažený 30 let bude mít zákonitě cirhózu a jedinec s nákazou 3 roky ji mít nebude.“