Cukr a jeho negativní dopady na jednotlivé orgány v těle

Sacharóza, běžně známá jako stolní cukr, je disacharid složený z glukózy a fruktózy. Obvykle se rafinuje z cukrové řepy nebo z cukrové třtiny.

Glukóza je pro náš organismus nezbytná, pohání každou z přibližně 30 miliard buněk v těle. „Glukóza je pro organismus tak nezbytná, že pokud ji nepřijímáme stravou, tělo promění na glukózu jiné věci,“ vysvětluje dětský endokrinolog Robert Lustig.

Fruktóza sice v našem těle nehraje žádnou zásadní roli, nicméně ve velkém množství může být návyková, přispívat ke stárnutí buněk a poškození jater.

Bohužel stále více výrobců potravin a nápojů začalo používat levnější a sladší náhražku cukru vyráběnou z kukuřice - takzvaný glukózo-fruktózový sirup. Ten je z pohledu zdraví mnohem horší než klasický bílý cukr. Obsahuje totiž vysoké množství fruktózy.

Inzulin (hormon slinivky břišní) funguje jako klíč, který odemyká buňky, aby do nich mohla vstoupit glukóza - jejich hlavní zdroj paliva.

„Pomocí inzulinu se molekuly krevního cukru dostávají do svalových, tukových a jaterních buněk a zde jsou dále metabolizovány. Bez pomoci inzulinu se krevní cukr do těchto buněk dostává jen velmi obtížně. To je také důvod, proč se glukóza v krvi hromadí, když inzulin chybí nebo když špatně účinkuje,“ vysvětluje profesor František Soudek z pražského IKEMu.

Inzulin lze tedy považovat za hormon, který pomáhá organismus efektivně zásobovat energií. Když senzory na jazyku detekují něco sladkého, posílají signál slinivce břišní, aby uvolnila inzulin, který přemístí (v očekávání příchozích živin) cukr z krve do buněk.

„Tento proces lze přirovnat k tomu, když se letiště připravuje na přílet letadla. Představte si, jak by asi vypadalo cestování letadlem, kdyby letiště nedostávala včas informace o letadlech, která na nich chtějí přistát. Byl by to naprostý chaos. Totéž platí pro lidskou fyziologii, kdy nelze čekat, až se živiny objeví krvi. Organismus se na to musí připravit dříve. Pokud by to neudělal, hladina cukru v krvi by extrémně vyskočila, což by vyžadovalo obrovské množství inzulinu, aby se z krve dostala,“ upozorňuje profesor Paul Breslin z Rutgers University.

Pokud je hladina cukru v krvi dlouhodobě zvýšená, byť jen nepatrně, dochází k oslabení schopnosti buněk reagovat na inzulin v krevním řečišti. V té souvislosti odborníci hovoří o inzulinové rezistenci, která je známkou většiny metabolických poruch včetně diabetu II. typu.

Glukóza může být metabolizována každou buňkou v těle, zatímco fruktóza jen buňkami ve střevech a játrech. Takže když velké množství fruktózy zasáhne trávicí systém, zejména ve formě sladkých či energetických nápojů, dojde k velkému zatížení jater.

„Krátkodobě fruktóza vyčerpává buněčnou energii a spouští produkci kyseliny močové, odpadního produktu, který v přebytku může poškodit ledviny a srdce. Dlouhodobě ale právě přebytečná fruktóza vede k tomu, že ji játra začnou přeměňovat na tuk,“ vysvětluje endokrinolog Lustig.

Jedná se přitom o tzv. viscerální tuk, který obaluje vnitřní orgány a vede nejen k obezitě, ale také ke kardiovaskulárním potížím a řadě dalších metabolických stavů. V okamžiku, kdy tento tuk zůstává v játrech, způsobuje ztučnění jater, které může vést k zánětlivému stavu a následně i k cirhóze či selhání jater.

Vědci předpokládají, že více než polovina dospělých na celém světě bude mít do roku 2040 tzv. nealkoholové ztučnění jater, a to z velké části způsobené nadměrnou konzumací fruktózy.

V obecné rovině platí, že pokud je strava bohatá na cukry, ve střevě se nejvíce daří špatným bakteriím. Velmi ale záleží na tom, odkud konzumovaný cukr pochází. Je totiž velký rozdíl, jestli se jedná o fruktózu obsaženou v glukózo-fruktózovém sirupu, nebo fruktózu z ovoce. U fruktózy z kukuřičného sirupu dochází podle vědců k velkému nárůstu škodlivých bakteriích, zatímco u fruktózy z ovoce tomu je naopak.

Je to dáno tím, že ovoce kromě fruktózy obsahuje i vlákninu, která posouvá potravu střevem, signalizuje pocity plnosti a zpomaluje vstřebávání cukrů v těle.

Jablka mají například dva druhy vlákniny: rozpustnou a nerozpustnou. Oba typy jsou důležité. Lustig přirovnává nerozpustnou vlákninu k rybářské síti a rozpustnou vlákninu k povlaku na kluzké řase, která ucpává díry. „Společně tvoří bariéru, která brání fruktóze, aby se dotkla střevních stěn a byla transportována do krevního oběhu,“ vysvětluje.

Pozor ale na ovocné šťávy. Pokud z ovoce vyrobíte šťávu, přijde o vlákninu, tudíž ztratí významný benefit.

Mozek tvoří sice jen 2 % tělesné hmotnosti, ale protože si neumí vyrobit energii z jiných zdrojů než z glukózy, spálí sám o sobě 20 % veškeré glukózy, kterou tělo přijme. Nicméně pokud člověk konzumuje příliš mnoho cukru, má to negativní účinek i na mozek, a tedy i na naši náladu.

Nadměrná konzumace cukru může vést k systémovému zánětu kdekoli v těle. Uvnitř mozku tento zánět narušuje schopnost neurotransmiterů vyrovnávat náladu. Zvláště důležitá je přitom rovnováha mezi kyselinou glutamovou, aktivujícím neurotransmiterem, a kyselinou gama-aminomáselnou (GABA), tedy uklidňujícím neurotransmiterem. K narušení této rovnováhy často dochází u lidí, u nichž při konzumaci cukru mozek vyvíjí velkou aktivitu, což může být paradoxně známkou úzkosti.

Podle psychiatra Henryho Emmonse neustále přibývá i důkazů poukazujících na depresi jako na zánětlivé onemocnění. „Může to být i jeden z důvodů, proč antidepresiva přinášejí úlevu tolika lidem, protože jsou částečně i protizánětlivá,“ dodává odborník.

Konzumace široké škály potravin v jeden okamžik pomáhá zmírnit dopad celého jídla na hladinu krevního cukru. Podle studie je tedy dobré třeba rýži (s vysokým glykemickým indexem) nakombinovat například s vejci, fazolovými klíčky a olivovým olejem, čímž se sníží glykemický index celého jídla.

„Přidáním bílkovin a spousty zeleniny k oblíbeným přílohám, jako je rýže či těstoviny, docílíte nižší hladiny glykémie, než by tomu bylo v okamžiku, kdybyste jedli tyto přílohy samotné,“ vysvětluje nutriční specialistka Uma Naidoová.

Někteří odborníci doporučují místo bílého klasického cukru používat například med či javorový sirup. Přestože obě tyto přírodní náhražky mají nižší glykemický index než klasický cukr a hladina cukru v krvi tak při jejich konzumaci nestoupá tak rychle, navíc obsahují řadu mikroživin, stále se jedná o cukr, tudíž je zapotřebí i u nich hlídat konzumované množství.

Donedávna byla také v této souvislosti jako zdravější alternativa doporučována umělá sladidla. Nyní se ale stále více poukazuje na zdravotní rizika těchto sladidel. Například aspartam považuje Světová zdravotnická organizace (WHO) za možný karcinogen. Xylitol zase podle některých studií zvyšuje až o 50 % riziko kardiovaskulární příhody. Podobně pak erythritol stojí za vyšším rizikem krevních sraženin. I k umělým sladidlům je tak dobré přistupovat s rozvahou a nepřehánět to s jejich konzumací.