Článek
Kniha po svém vydání 18. ledna vyvolala prudkou odezvu. Někteří odborníci závěry výzkumu obsažené v knize kritizovali a označili vyšetřovací zprávu za „plnou chyb“.
„Čekáme na odpovědi výzkumníků na otázky, které se objevily, a odkládáme rozhodnutí o vytištění dalšího nákladu,“ uvedlo amsterdamské nakladatelství Ambo Anthos, které nizozemský překlad knihy vydalo.
Firma uvedla, že lituje, že nezaujala „kritičtější postoj“ při přípravě knihy k vydání. „Upřímně se omlouváme všem, kteří by se mohli cítit knihou dotčeni,“ dodalo nakladatelství.
Výzkumný tým byl podle Pietera van Twiska, jednoho z jeho členů, rozhodnutím nakladatele „velmi zaskočen“, zejména proto, že obě strany o kritice minulý týden jednaly a chystaly společnou odpověď.
Tým odborníků, který zahrnoval vysloužilého agenta amerického Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) Vincenta Pankokeho a přibližně 20 historiků, kriminalistů a specialistů na data, obvinil židovského notáře van den Bergha ze zrady Frankových na základě anonymního dopisu, který obdržel Annin otec Otto Frank po svém návratu do Amsterodamu na konci války. V poznámce se tvrdí, že notář, který byl členem židovské rady, prozradil místo úkrytu Frankovy rodiny a další adresy, na kterých se ukrývali Židé. Zřejmě si tak chtěl zachránit vlastní život.
Symbol tragického osudu Židů
Nacisté objevili Annu a její rodinu a další osoby 4. srpna 1944 poté, co se téměř dva roky skrývali v tajném přístavku nad skladištěm u kanálu v Amsterdamu. Všichni byli deportováni a Anne zemřela ve věku 15 let v táboře Bergen-Belsen, který o měsíc později osvobodila britská armáda.
Její deník, vydaný až po její smrti, je nejznámějším svědectvím o životě Židů za druhé světové války. Kniha byla přeložena do sedmdesáti jazyků a vyšla ve třiceti milionech výtisků.
V minulých desetiletích byly jmenovány desítky možných podezřelých. Samotný památník Dům Anny Frankové dospěl ve svém posledním vyšetřování v roce 2016 k závěru, že je možné, že objevení tajného přístavku byla náhoda.