Zrádce jaderného tajemství Izraele vyjde z vězení

Úleva pro Vanunua však zároveň přinese horké chvíle izraelskému bezpečnostnímu aparátu. Vůbec totiž není jasné, zda jaderný technik nezačne znovu mluvit.

"Propuštění Vanunua bude znamenat významné riziko pro bezpečnost státu," potvrdil v úterý generální prokurátor Menachem Mazuz, když s právním výborem izraelského parlamentu rozebíral možnosti, jak Vanunuovi zabránit v napáchání dalších škod.

Podle izraelského tisku je ve hře řada možností - odepření cestovního pasu, o nějž Vanunu nedávno požádal, aby zrádný Izraelec nemohl za hranice, zákaz rozhovorů pro média, více či méně volné domácí vězení. Ale také tzv. administrativní vazba, tedy držení bez soudu a obvinění, již židovský stát uplatňuje "v zájmu bezpečnosti" vůči desítkám Palestinců a dalších Arabů.

Únorová schůzka vysokých činitelů státu ale ukázala, že za mřížemi nejspíš Vanunu nezůstane. "Musíme zachovat demokratickou podstatu Izraele," řekl tehdy ministr spravedlnosti Josef Lapid. "Opatrnosti je třeba, nikoli ale tak extrémních kroků," citoval ministra deník The Jerusalem Post.

Někteří experti a komentátoři připomínají, že od doby, kdy Vanunu vynášel nákresy a fotografie přísně střeženého jaderného provozu v Dimoně, už uplynula téměř dvě desetiletí, a že jeho dnešní eventuální výpovědi jednak mají malou hodnotu pro média, jednak představují zanedbatelné nebezpečí pro Izrael.

Sám Vanunu ale podle dostupných informací hodlá sdělovací prostředky znovu oslovit a chce mluvit o strategických zařízeních Izraele nadále. V únoru se ním ve snaze zjistit jeho úmysly tři a půl hodiny pokoušeli hovořit agenti tajné služby Šin Bet, ale Vanunu je ignoroval. Jeho američtí adoptivní rodiče ale údajně už dříve řekli, že bude mluvit.

Také vlivný šéf bezpečnostního odboru ministerstva obrany Jechijel Horev v úterý v Knesetu řekl, že Vanunu ve svých dopisech z vězení psal o úmyslu vyjet do zahraničí a škodit v médiích Izraeli nadále. To prý potvrdili i psychologové, kteří s ním hovořili. "Všichni přitom kritizují nás, jako bychom zlem této země byli my," citoval Horeva deník Ha´arec.

Vanunu se nechal v polovině 80. let zaměstnat jako řadový technik v tajném nukleárním středisku Dimona v Negevské poušti. Během deseti měsíců se mu podařilo proniknout do řady přísně tajných provozů a dokonce tam i fotografovat.

Izrael dodnes nekomentuje poznatky expertů, že disponuje jadernými zbraněmi, a nečinil tak ani před 20 lety. Vanunu však svou ideologicky motivovanou špionáž proti vlastní zemi korunoval zveřejněním svých snímků a poznatků v londýnském nedělníku The Sunday Times, a zatímco zahraniční odborníci mohli podle jeho svědectví odhadovat jadernou sílu Izraele na 200 hlavic, židovský stát sklízel u světové veřejnosti drtivou kritiku za své pokrytectví.

"Chtěl jsem jen potvrdit, co každý věděl. Nechtěl jsem, aby Izrael stále popíral, že má jaderné zbraně, a aby (tehdejší premiér) Šimon Peres pokračoval ve lhaní (prezidentu USA) Ronaldu Reaganovi, že je nemáme," vysvětloval Vanunu své pohnutky poté, co v Izraeli stanul před soudem.

Způsob, jak se ho židovský stát zmocnil, přitom zaujímá exkluzivní místo mezi dobrodružnými operacemi tajných služeb: Vanunua totiž vylákala na jaře 1986 z jeho tajného úkrytu v Londýně do Říma agentka izraelského Mosadu, vydávající se za americkou turistku Cindy. Z Věčného města pak byl omámený technik tajně eskortován do Izraele.

Izraelští občané přitom byli paradoxně poslední, kdo se mohl z vlastních médií dozvědět, co vlastně Vanunu učinil: bezpečnostní aparát totiž zakázal přetiskování jeho výpovědí z britského tisku, a teprve v listopadu 1999 cenzura umožnila, aby list Jediot Achronot popsal průběh tajného procesu z roku 1986, včetně citovaného Vanunuova výroku.

Zatímco tajné služby a vojenský aparát nemohly kvůli vyzrazení odstrašujícího arzenálu Izraele Vanunuovi přijít na jméno, vzniklo i několik skupin na jeho obranu.

Tyto lobby ale nedokázaly plných 12 let prosadit, aby byl Vanunu propuštěn ze samotky, takže se podle svého právníka Avigdora Feldmana dostal na pokraj šílenství; vězňův bratr Meir ostatně tvrdí, že stát chce Vanunuovi zabránit ve styku s médii nikoli kvůli tajemství Dimony, ale aby nepopsal drtivé podmínky, v nichž nedobrovolně strávil polovinu života.

Nepomohl ani tah Nicka a Mary Eoloffových z Minnesoty, kteří Vanunua v polovině 90. let ze soucitu adoptovali v marné snaze získat pro něj občanství USA a pomoci mu tímto způsobem předčasně z vězení. Rodiče šesti dětí v důchodovém věku ke kurióznímu a zcela legálnímu kroku sáhli přes to, že v té době žili Vanunuovi biologičtí rodiče.

Satisfakce se možná idealisticky založenému Vanunuovi dostane až letos na podzim, kdy se bude udělovat Nobelova cena za mír - je totiž jednou ze 173 osob, které byly na toto prestižní ocenění své práce nominovány.

Ředitel Ústavu pro výzkum míru v Oslo Stein Toennesson si před měsícem tipl, že  cenu by skutečně mohl získat právě tento prominentní izraelský vězeň. "Na druhou stranu si ale nemyslím, že Nobelův výbor bude mít dost odvahy, aby takto Izrael provokoval," zmírnil svůj odhad Toennesson.