Článek
V roce 1994 lékaři diagnostikovali u dnes pětašedesátiletého Kauravova otce Čarrahmána a jedenadvacetiletého mladšího bratra Suréše duševní poruchu. Péče o ně připadla na nejstaršího syna v rodině.
Ten pracuje jako dělník a hledá práci, kde se dá. Na své nemocné příbuzné nemůže neustále dohlížet, jeho plat však na léčení nestačí. Poté, co začali být otec s bratrem agresivní a mohli ublížit sobě i okolí, Dinéš je začal raději poutat do řetězů.
Rodina žije ve dvoupokojovém domě v odlehlé vesnici ve státě Madhjapradéš ještě spolu s Dinéšovou matkou a manželkou. „Když jsem v práci, dohlíží na ně matka. Se vším jim pomáhá, nenecháváme je nikdy samotné. Dny tráví spánkem, ale někdy je pouštíme z ložnice na dvorek,“ popsal Dinéš Kaurav s tím, že oba muži dostávají pravidelně najíst a denně je myjí.
Díky podpoře obce a protestům obyvatel se místní vláda konečně rozhoupala a slíbila asistenci při léčbě v nejbližší specializované nemocnici. „Rodina nás přišla požádat o pomoc, protože nemohla platit za lékařské ošetření. Proto jsme ji zařadili do seznamu čekatelů na státní dotaci. Ale pokud bude Dinéš potřebovat další pomoc, budeme tady, abychom mu pomohli, jak nejvíc můžeme,“ ujistil člen místní vlády Radžáš Šáh.