Článek
„Myslely jsme si, že umřeme,“ shodně vypověděly Jennifer Appelová a Tasha Fuiavaová bezprostředně poté, co je v pátek zachránila posádka lodi amerického námořnictva necelých 1450 kilometrů jihovýchodně od břehů Japonska.
Ženy se loni seznámily na Havaji a už necelý týden poté se rozhodly, že si udělají osmnáctidenní výlet z Honolulu na vzdálený ostrov Tahiti. Plán uskutečnily až letos, ve středu 3. května vypluly na palubě patnáctimetrové plachetnice Sea Nymph (Mořská nymfa) na 4200 kilometrů dlouhou cestu. Společnost jim dělali jejich psí mazlíčci Valentine a Zeus.
Zatímco Appelová byla zkušená námořnice, Fuiavaová se po moři nikdy neplavila a podle svých slov „ani nevěděla, co je to kosatka“.
Tasha Fuiavaová (vlevo) a Jennifer Appelová bezprostředně po záchraně vyprávějí svou verzi příběhu.
Ženy po své záchraně vylíčily příběh, ve kterém nebyla nouze o dramatické okamžiky jako vystřižené z thrilleru. Během výslechu, který po každém podobném incidentu provádí americká pobřežní stráž, však vyšlo najevo, že některé části onoho dramatu vůbec nesedí. Úřady navíc o jejich zmizení nikdo neinformoval.
Bouře, která nebyla?
Podle toho, co vylíčila Appelová bezprostředně po své záchraně, se námořnice dostaly do problémů hned v první den plavby. Zastihla je prý silná bouře, která zuřila téměř tři dny. Jenže podle hlášení meteorologických stanic i podle satelitů NASA se žádná bouře o síle, kterou ženy popisovaly, v dané oblasti nevyskytovala.
Během této údajné bouře Appelová přišla o svůj telefon, plachetnice byla notně poškozena, motor však stále fungoval bez potíží. Loď měla ještě několik dalších způsobů, jak komunikovat s okolním světem, a navigace byla plně funkční.
Štastná Tasha Fuiavaiová se šplhá na palubu lodi Ashland.
Ženy se podle svých slov dostaly na dohled k atolu Kiritimati, protože jim ale připadal neobydlený, rozhodly se nakonec zamířit k ostrovům Cookovým vzdáleným 1600 kilometrů. Na Kiritimati přitom bydlí více než 2000 lidí a atol disponuje přístavem, který je častým cílem výletních lodí.
Na Cookovy ostrovy ale Appelová s Fuiavaovou už nedopluly, na konci května je totiž zastihla další bouře, během které přišly o motor. Kromě toho se plachetnici poškodil stěžeň a část lanoví. Také prý přišly o všechny způsoby komunikace. Začala pro ně strastiplná pouť, na které jim mělo pozvolna docházet jídlo a pitná voda a během které nepotkaly žádné plavidlo.
Žraloci na lodě neútočí
Alespoň to ženy tvrdí. V červnu s nimi totiž navázala kontakt nedaleko Tahiti loď. Kapitán se jich dotázal jich, zda nepotřebují pomoci. Dostalo se mu záporné odpovědi, Appelová předpokládala, že během jednoho dne se dostanou na pevninu.
Následovaly týdny bloudění ve vodách oceánu. Podle Appelové mělo plachetnici dokonce napadnout hejno žraloků tygřích, ačkoliv podle biologů není znám případ, kdy by tento žralok napadl patnáctimetrové plavidlo nebo že by útočil na svou kořist koordinovaně v hejnu.
Strastiplnou pouť nakonec bez úhony přežili i oba psi.
„Tygří žraloci z vody neskáčou a kýl lodě je, na rozdíl od mrtvoly velryby, ničím nepřitahuje,“ řekl listu Washington Post biolog z havajské univerzity Kim Holland.
Minulý týden pak tchajwanská rybářská loď zachytila rádiem volání o pomoc. Ponechme teď stranou, že ženy uvedly, že jim všechny prostředky komunikace vypověděly službu. Appelová námořníky požádala, zda by rybáři nemohli zavolat americké námořnictvo. Kapitán lodi Chen zalarmoval posádku na Guamu.
Byly v ohrožení života či nikoliv?
Během debriefingu se rovněž ukázalo, že na palubě plachetnice byly plně funkční nouzové radiomajáky EPIRB (Emergency Position Indicating Radio Beacon). Majáky se spouštějí automaticky, pokud se dostanou na hladinu, nebo mohou být zapnuty manuálně. Komunikují s mezinárodním družicovým systémem Cospas-Sarsat a ostatní lodě se dozví polohu plavidla v nebezpečí během několika minut.
Pokud by ženy maják zapnuly, celé pětiměsíční martyrium si mohly ušetřit. Nevěděla snad zkušená Appelová, že plachetnice takovým zařízením disponuje? Pobřežní hlídce námořnice vysvětlila, že o majácích věděla, nepovažovala však situaci ještě za natolik kritickou. Co ale její tvrzení, že se ženy obávaly, že brzy zemřou?
Výsadková doková loď USS Ashland přiváží ženy do přístavu v Okinawě.
Hladem ani žízní by to nebylo. Ženy měly na palubě dostatek sušeného jídla nejméně na rok a plachetnice disponovala zařízením na filtraci vody. Zatím vše nasvědčuje tomu, že svým příběhem se pokusily zamaskovat sérii pochybení, které na cestě udělaly. Tou největší chybou pak bylo vydat se na takovou cestu jen ve dvou. Zejména, když Fuiavaová byla na moři nováčkem.
„Na takovou cestu bych s takovou lodí vyrazil nejméně se třemi zkušenými námořníky,“ uvedl Mike Michelwait, majitel plachetní společnosti v Honolulu, který rovněž vlastní školu plachtění a na Tahiti se již několikrát plavil.
Šetření pobřežní stráže ještě není u konce a možná se tak svět doví, co se na palubě plachetnice Sea Nymph doopravdy stalo.