Zemřel novinář Terry Anderson, který strávil téměř sedm let v zajetí

Bývalý vedoucí zpravodaj AP na Blízkém východě byl nejdéle drženým rukojmím z desítek lidí unesených v Libanonu za občanské války z let 1975 až 1990. Podle jeho dcery Sulome Andersonové zemřel ve svém domě v newyorské obci Greenwood Lake. Příčinu úmrtí rodina nesdělila.

Někdejšího mariňáka unesla v březnu 1985 extremistická proíránská organizace Hizballáh. Skoro sedm let byl zadržován v temných celách, většinou se zavázanýma očima a s pouty na rukou i nohou. Později vzpomínal, že se „málem zbláznil“ a že jen jeho římskokatolická víra mu zabránila vzít si život, než byl v roce 1991 osvobozen.

Po návratu do Spojených států v roce 1991 Anderson přednášel, učil žurnalistiku na několika významných univerzitách a v různých obdobích provozoval bluesový bar, ranč a gurmánskou restauraci. Potýkal se také s posttraumatickou stresovou poruchou a získal miliony dolarů ze zmrazeného íránského majetku poté, co federální soud dospěl k závěru, že Írán hrál roli v jeho únosu. O většinu z těchto peněz pak ale podle AP přišel kvůli špatným investicím a v roce 2009 vyhlásil bankrot.

„Ačkoli byl otcův život během jeho pobytu v zajetí poznamenán extrémním utrpením, v posledních letech našel příjemný klid. Vím, že by chtěl, aby se na něj nevzpomínalo podle jeho nejhoršího zážitku, ale díky jeho humanitární práci pro Vietnamský dětský fond, Výbor na ochranu novinářů, veterány bez domova a mnoho dalších neuvěřitelných věcí,“ uvedla novinářova dcera.

Anderson byl jedním z 18 Američanů, kteří byli zajati v 80. letech v Bejrútu, a v Libanonu zůstal nejdéle. Unesen byl ráno 16. března poté, co si byl zahrát tenis. Přijel k němu tehdy zelený vůz, ze kterého vystoupili ozbrojenci a přinutili ho nastoupit. Anderson později uvedl, že byl unesen, protože byl tehdy v Libanonu jedním z mála lidí ze Západu a protože jako novinář vzbuzoval podezření mezi členy Hizballáhu, že je špion. V zajetí nakonec strávil šest let a devět měsíců. Za tu dobu mu zemřeli otec a bratr a svou dceru Sulome uviděl poprvé po svém propuštění, když jí bylo šest let.