Zemřel Desmond Tutu, „svědomí JAR“

Ramaphosa v prohlášení vyjádřil jménem všech Jihoafričanů hluboký smutek nad úmrtím této zásadní postavy jihoafrické historie. „Odchod emeritního arcibiskupa Desmonda Tutua je další kapitolou truchlení při loučení se našeho národa s generací skvělých Jihoafričanů, kteří nám odkázali osvobozenou Jižní Afriku,“ uvedl jihoafrický prezident.

Tutu, který 7. října oslavil své 90. narozeniny, proslul především jako bojovník proti apartheidu. Za svou roli v kampani za vyřešení tohoto problému získal v roce 1984 Nobelovu cenu za mír. Angažoval se i v boji za lidská práva, proti chudobě, AIDS či rasismu. Své veřejné aktivity ukončil nositel mnoha světových vyznamenání teprve před několika lety.

Tutu několik let učil na škole pro černošské obyvatele, poté se ale obrátil k teologii a v 29 letech byl vysvěcen na kněze. Jako biskup a později arcibiskup jihoafrické anglikánské církve, jíž byl hlavou jako první černoch téměř deset let, využíval svého postavení k boji proti rasovému útlaku.

Svým vytrvalým naléháním na západní státy, aby kvůli apartheidu uplatnily proti vládě JAR hospodářské sankce, vzbudil nevoli i u části černého obyvatelstva. Několikrát byl zatčen. Po skončení režimu apartheidu v roce 1994 předsedal Komisi pravdy a usmíření, která vyšetřovala porušování lidských práv v době apartheidu. Bývalý jihoafrický arcibiskup Desmond Tutu proslul především jako bojovník proti apartheidu.

Svoje veřejné aktivity ukončil nositel mnoha světových vyznamenání krátce před osmdesátkou, i později ale občas vystoupil z ústraní.

Před pěti lety například řekl, že by chtěl mít možnost „důstojné asistované smrti“. Ve svém článku pro americké noviny Tutu, který se léčil z rakoviny, napsal, že věří v „posvátnost života“. Současně ale zopakoval svou podporu „asistovanému umírání“ u smrtelně nemocných lidí, kteří chtějí dobrovolnou možnost odchodu ze světa. Naposledy se jeho slova objevila letos v listopadu, kdy reagoval na úmrtí posledního bělošského prezidenta JAR a dalšího nositele Nobelovy ceny za mír Frederika de Klerka.

Desmond Tutu, označovaný někdy za „svědomí“ JAR, sám získal v roce 1984 Nobelovu cenu jako druhý Jihoafričan po šéfovi Afrického národního kongresu (ANC) Albertu Luthulim, jenž ji dostal v roce 1960. Anglikánský duchovní Tutu ocenění dostal podle Nobelova výboru „za sjednocující roli v kampani na vyřešení problému apartheidu v JAR“.

Tutu byl mimo jiné osobním přítelem de Klerkova nástupce a prvního jihoafrického černošského prezidenta Nelsona Mandely. Ten v domě arcibiskupa strávil svou první noc po propuštění z vězení v únoru 1990 a o Tutuovi řekl, že je „někdy halasný, často něžný, vždy nebojácný a místy příliš vážný“.