Zas tak milosrdná smrt to nebyla. Pasažéři Titanu o svém konci věděli

Na základě výpočtů, při nichž Martín bral v potaz nejen hmotnost a tvar plavidla, ale i rychlost klesání a odpor vody, mohli cestující o svém osudu vědět 48 až 71 sekund dopředu.

„Ponorka klesala bez jakéhokoli incidentu a v horizontální rovině, dokud nedosáhla hloubky asi 1700 metrů,“ řekl listu Nius Martín, podle kterého následně došlo k výpadku elektrického proudu v ponorce. Ta následně zůstala bez motoru a pohonu a ztratila spojení s lodí Polar Prince.

„Titan tak změnil polohu a padal kolmo jako šíp, protože čtyři sta kilogramů cestujících, kteří byli v blízkosti průzoru, narušilo rovnováhu ponorky,“ řekl španělský expert, podle kterého pak všichni cestující spadli jeden na druhého, zatímco plavidlo bez elektrické energie nebylo možné jakkoliv stabilizovat.

„Představte si tu hrůzu, ten strach a agónii. Muselo to být jako v hororu,“ povzdychl si. „Jak padali do hlubin oceánu, odolný trup byl vystaven náhlému zvýšení tlaku. Pak došlo k silnému stlačení kontejneru, ve kterém byli turisté a pilot,“ vysvětlil a dodal, že v tu chvíli si cestující vše uvědomili, a to v naprosté tmě.

„Je těžké si udělat představu o tom, co v těch chvílích prožívali. Po těch 48 vteřinách, nebo jedné minutě, došlo k implozi, po níž následovala okamžitá smrt,“ uzavřel.

K tragédii došlo v neděli 18. června, kdy se ponorka Titan se svojí pětičlennou posádkou vydala na cestu k vraku Titaniku, který se ke dnu Atlantiku potopil 15. dubna 1912.

Oběťmi imploze miniponorky jsou spoluzakladatel a šéf společnosti OceanGate Stockton Rush, francouzský hlubinný průzkumník a expert na Titanic Paul-Henri Nargeolet, britský podnikatel Hamish Harding, podnikatel Shahzada Dawood a jeho syn Suleman.