Článek
Poslední červencový pátek se Ahmad A. v ubytovně pro uprchlíky v Hamburku potkal na ranním čaji s Palestincem Sámerem Nímarem, jenž bydlel naproti němu v pokoji číslo 447. Řeč se stočila na Chrámovou horu. Po útoku u Lví brány, při němž tři Arabové zabili dva izraelské policisty, Izraelci nainstalovali detektory kovů u vstupu na posvátný okrsek Chrámové hory.
„Ahmad se rozčiloval, že Židé odřízli muslimy od mešity al-Aksá. A aby se prý nedivili, že uslyší o něčem, co tady ještě nebylo. O mučednickém činu,“ řekl Nímar, který si na Ahmadovy výbuchy vzteku zvykl a nepřikládal jeho hrozbám zvláštní význam.
Palestinské hnutí Fatah vyzvalo ke Dni hněvu a palestinská televize neustále opakovala záběry zachycující izraelského vojáka, který střelil do hlavy postřeleného a bezbranného Palestince. Ten předtím nožem zaútočil na vojákova kamaráda. „Tehdy se Ahmad rozhodl – žádná bomba, žádné auto, ale nůž,“ napsal Stern.
O několik hodin, přesně v 15.08, Ahmad nastoupil do autobusu číslo 172. Pak si to rozmyslel a z busu stačil vyskočit. Odtud to měl jen pár kroků do Edeky, kde z regálu vzal kuchyňský nůž s dvaceticentimetrovou čepelí. Ubodal padesátiletého muže a dalších sedm lidí zranil. Podle listu Süddeutsche Zeitung nekomunikuje s vyšetřovateli a trvá na tom, že je terorista.