Westminsterské opatství je učebnicí britských dějin, říká historik Jaroslav Šebek

V čem je duchovní význam korunovace?

Já bych řekl, že právě korunovace je bytostně duchovním symbolem. Protože se dá říci, že v okamžiku, kdy umírá britský panovník, se automaticky stává ten, kdo je v linii na prvním místě, britským panovníkem. Což se stalo i případě Karla III., který se stal králem hned 8. září 2022. V podstatě je korunovace hlavně duchovní obřad. Samozřejmě je spojen se státní symbolikou, ale je to i pomazání britského panovníka na hlavu anglikánské církve. Což je jeho další důležitý titul.

Nedělá se tím velkým symbolickým duchovním rituálem a svátostí pomazání z britského panovníka božstvo?

Neřekl bych úplně božstvo. Ale je to duchovní symbol jedné velké křesťanské církve, tedy anglikánů. Těch je na světě kolem 70 milionů. On se nestává jenom králem Velké Británie a Severního Irska, ale stává se také panovníkem všech zemí sdružených v Commonwealthu a současně hlavou všech anglikánů na celém světě.

Historie korunovací sahá do 11. století. Je to tedy téměř tisíc let starý rituál, obrovská tradice a symbol kontinuity. Do jaké míry je možné v rámci tradic a předepsaného řádu zasahovat a měnit samotný akt korunovace?

Já bych řekl, že každý král i královna vždycky zareagovali na dobu, ve které se korunovace odehrála, a samozřejmě si ji nějakým způsobem, nikoliv zásadním – protože ten způsob zůstává stále zachován – upravují podle svých představ. Řekl bych, že teď dojde k velmi zajímavým úpravám z hlediska náboženských symbolů. Třeba pro mě je docela zajímavým krokem umístění dřeva z Kristova kříže, který se nachází v Bazilice svatého Kříže v Římě. Tyto úlomky z kříže Karlu III. daroval papež František a jsou součástí korunovačního kříže, který je nesen v čele průvodu do opatství ve Westminsteru.

Pak i to, že za sedmdesát let, kdy korunovace nebyla, se velmi výrazně proměnila náboženská mapa. V době, kdy nastupovala královna Alžběta II. a kdy byla korunována, tedy 2. července 1953, u nás vládl Antonín Zápotocký. Za tu dobu sedmdesáti let velmi výrazně klesl počet křesťanů a velmi výrazně vzrostl počet jiných, nekřesťanských vyznání. Například muslimů, hinduistů, sikhů, zastoupeni jsou také židé. Všechna tato vyznání mají být nějakým symbolickým způsobem přítomna i během korunovace. I současný britský premiér Rishi Sunak je hinduista a má jednu z modliteb. Za těch sedmdesát let se proměnila nejen ekonomika a politika, ale i duchovní svět.

Dá se obřad označit za ekumenický?

Určitě. Ekumenický je už v tom smyslu, že poprvé od dob reformace je přítomen arcibiskup z Westminsteru. To samozřejmě neplést, Westminsterské opatství je anglikánské a arcibiskupství ve Westminsteru je katolické, je to centrum katolicismu ve Velké Británii.

Vysvětlete, prosím, ten rozdíl. Proč je opatství opatstvím a není to katedrála?

Tak ona je to v zásadě katedrála, z našeho pohledu. Je to centrum anglikánské církve, i když arcibiskup je z Canterbury. Dá se ale říct, že dříve to bylo opatství, ale v rámci vzniku anglikánské církve v době vlády Jindřicha VIII. se z tohoto opatství stalo centrum anglikánství. I když byly snahy, například u královny Marie, nastolit znovu katolickou víru. Takže to bylo opět katolické opatství a od doby Alžběty II. je to zase anglikánské opatství, respektive katedrála.

Westminsterské opatství je velmi významné. Není to jenom centrum britského duchovní minulosti, ale je to také centrum a symbol britských dějin a britské kultury. Nejenže tam probíhají korunovace a pohřby britských panovníků, probíhají tam také pohřby významných osobností mimo královskou rodinu. Z našeho hlediska je zajímavé, že je tam i velká plaketa, jež připomíná naše letce, kteří bojovali v bitvě o Británii. Je to velká učebnice britských dějin.

V rozhovoru, který najdete v úvodním videu, se dozvíte také více o fungování anglikánské církve nebo o průběhu britských korunovací včetně pomazání.