Článek
(od našeho zvláštního zpravodaje)
Základnu Šura u města Ramla provozují Izraelské obranné síly. Major Alon Oz vede skupinu zodpovědnou za identifikaci těl.
„Nic nás nepřipravilo na to, co jsme viděli. Ta zranění, která jsme viděli, nejsou normální válečná zranění. Byly to výjevy jako z holokaustu. Těla bez hlav, utržené končetiny, střelné rány v intimních oblastech, spálená těla. Nic nás nepřipravilo na to, co jsme viděli,“ popsal reportérovi serveru Novinky.cz major.
Rabín nemůže rozdýchat hrůzu v márnici
Mobilní márnice vytvořená z kontejneru
Žena představující se jako Sherri je povoláním architektka. Pochází ze Spojených států a nyní žije v Jeruzalémě. Je členkou civilní jednotky, která se před útokem 7. října starala hlavně o těla zemřelých žen.
„Když během boje zemřely ženy, ta původní idea byla, že to budou také ženy, kdo se postará o proces pohřbení a nakládání s těly po smrti,“ vysvětlila.
„V naší jednotce jsme se setkali s ženskými oběťmi… některými se zlomenými pánvemi, zlomenýma nohama,“ vylíčila.
Reportér Novinek v kibucu Be'eri, kde Hamás krutě mučil lidi
Scény, na které není možné zapomenout
Podle Michal Levin Arad, policistky vedoucí oddělení národního forenzního vyšetřování, byla nejhorší identifikace malých dětí: „Když vidíte malý pytel, dopředu se zděsíte, protože víte, že v něm může být dítě nebo miminko… V jednom bylo dítě se setnutou hlavou, v dalších muži a ženy, kteří byli rozčtvrceni.“
Jednou z obětí bylo další malé dítě, které mělo na sobě ještě plenu. „Vyšetřovatelé se zhrozili, protože na první pohled nebyla vidět poranění. A najednou to uviděli. To dítě mělo na krku stopu po botě. Někdo mu stoupl na krk a ušlapal ho k smrti. Udusilo se. To jsou scény, na které není možné zapomenout,“ líčí.
To dítě mělo na krku stopu po botě. Někdo mu stoupl na krk a ušlapal ho k smrti.
Na vzpamatovávání není čas
S tím, co se děje, se každý musí vypořádat po svém. Podle lidí, kteří ale už dva týdny v kuse pracují na identifikaci obětí, to jde jen těžko.
Major Alon Oz popsal, že se snaží si moc nepřipouštět, co se děje. „Budu k vám upřímný. Nekoukám na zprávy, snažím se nad tím, co se děje, moc nepřemýšlet. Bojím se, že by to ovlivnilo moji práci. Nakonec, až tohle snad brzy skončí, budu o tom muset s někým mluvit. Budu se s tím, co jsem viděl, muset nějak vypořádat.“
Reportér Novinek z Tel Avivu: Hamás touží, aby nad Izraelem zapadlo slunce
