Vražda, která navždy poznamenala Británii. Neonacista ukončil před pěti lety život Jo Coxové

Helen Joanne Coxová, rozená Laedbeaterová, se narodila v roce 1974 v historickém městě Batley do rodiny z dělnické třídy. Vystudovala státní gymnázium, kde byla prefektkou. Časem nikdy neplýtvala. Zatímco její spolužáci jeli v létě na dovolenou, ona si přivydělávala v továrně na zubní pastu.

Díky skvělým studijním výsledkům se jí podařilo dostat se na prestižní univerzitu Cambridge a později také na London School of Economics.

Po dokončení studií pracovala osm let jako humanitární pracovnice v jedné z největších britských nevládních organizací Oxfam.

V rámci svého působení se dostala do válečných oblastí v Súdánu a Afghánistánu, což ji ovlivnilo zejména v otázkách válečné intervence a pomáhání lidem, kteří museli ze své domoviny prchnout před vojenským konfliktem.

Jo, jak jí přátelé říkali, byla horlivou zastánkyní ženských práv. Předsedala Labouristické ženské unii a zasazovala se o zlepšení podmínek pro nové matky. Aktivně vystupovala proti mezinárodnímu otroctví.

Na lidskoprávní témata nezapomněla ani po zvolení do sněmovny v roce 2015.

Apelovala na konzervativní vládu, aby místo dalšího rozdmýchávání války v Sýrii zakročila proti brutalitě tamního prezidenta Bašára al-Asáda vůči vlastním lidem. Rok nato nominovala syrskou dobrovolnickou organizaci Bílé přilby na Nobelovu cenu míru.

Před blížícím se referendem o vystoupení Spojeného království z Evropské unie se 41letá Coxová postavila na stranu zastánců setrvání.

Dne 16. června 2016, sedm dní před otevřením volebních místností, se vydala do městečka Birstall, kde se v místní knihovně měla konat pravidelná „voličská chirurgie“, tedy setkání s lidmi z jejího volebního obvodu.

Tamní obyvatelé takový krok ocenili. Británie stála na osudové křižovatce a většina poslanců kvůli blížícímu se referendu běžnou agendu vůbec neřešila.

Místní popsali, že šlo o den jako každý jiný. Byla téměř jedna hodina po poledni a městský trh byl v plném proudu. Ulice zaplnili natěšení fanoušci anglické fotbalové reprezentace, která měla za pár hodin hrát utkání evropského šampionátu.

Coxová už byla téměř u knihovny, když k ní přistoupil neznámý muž a třikrát na ni vystřelil. Dvakrát ji zasáhl do hlavy a jednou do hrudi. Poslankyně se skácela k zemi, pak ji útočník ještě patnáctkrát bodl a kopal do ní.

„Britain first!“ (Británie na prvním místě!) zakřičel podle svědků heslo spojované s ultrapravicovými britskými skupinami.

Na pomoc krvácející ženě přispěchali tři lidé. Jeden z nich, 77letý Bernard Carter-Kenny, za svou odvahu rovněž zaplatil životem, za což dostal od královny Alžběty II. in memoriam medaili za statečnost.

Ten večer se obyvatelé Birstallu sešli v místním kostele ke mši. Vidina brexitu ve společnosti obnovila nacionalistické smýšlení a lidé se báli, že podobných útoků bude přibývat. „Civilizace je křehká,“ připomněl farář plačícím posluchačům. Na místě činu vzniklo improvizované pietní místo.

Policie vraha identifikovala jako Thomase Maira, 53letého nezaměstnaného zahradníka ze Skotska. Aktivně podporoval několik neonacistických skupin a vlastnil řadu předmětů s nacistickou symbolikou. Byl plně přesvědčen, že levicová a liberální politika přivedla svět k úpadku.

Podle žalobce byl čin atentátníka politicky motivovaný, protože Coxová představovala všechno to, co Mair nenáviděl. V jeho očích labouristická poslankyně zradila bělochy, a proto ji musel zabít, napsal v profilu atentátníka list Guardian.

Během soudu Mair opět zakřičel: „Tohle bylo za Británii. Británie vždy první!“ Po zatčení posoudil jeho duševní stav psychiatr, který uvedl, že není natolik psychicky narušený, aby nemohl za své činy nést zodpovědnost. Odsouzen byl na doživotí bez možnosti odpuštění trestu.

Vražda oblíbené političky šokovala celý svět. Tehdejší americký prezident Barack Obama osobně zatelefonoval manželovi Coxové Brendanovi, aby mu vyjádřil upřímnou soustrast. Po Coxové zůstaly dvě malé děti. „Bojujte proti nenávisti, která Jo zabila,“ vyzval veřejnost truchlící manžel.

Kampaň před referendem se kvůli tragické události na jeden den zastavila.

Když průběžné sčítání hlasů začalo ukazovat, že se blíží brexit, vystoupil euroskeptický poslanec Nigel Farage před své podporovatele a řekl: „Myslím, že dnes vyhraje upřímnost, slušnost a důvěra v národ. A dokázali jsme to bez boje, bez jediné vystřelené kulky.“ Za svá slova se po obrovské vlně nevole veřejnosti omluvil.

O odkaz talentované političky se stará Nadace Jo Coxové. „Jsme mnohem více jednotní a mnohem více nás spojuje, než rozděluje,“ řekla Coxová při svém prvním projevu ve sněmovně – a právě na těchto základech organizace vznikla.

Jejím cílem je pomoci ženám v profesním i osobním rozvoji. Podle posledních informací pomohly granty z nadace už 35 tisícům ženám z celé Británie.