Článek
Abychom věděli, zda se takový katastrofický scénář může skutečně odehrát, je mimořádně důležité identifikovat magma v hloubce osmi až devíti kilometrů, uvedli vědci, kteří analyzovali vývoj magmatických komor pod Vesuvem za uplynulých 20 000 let.
"Pokud je magma podobné podstaty jako to, které vedlo ke zničení Pompejí, můžeme v budoucnosti očekávat mimořádně silnou, tedy nebezpečnou explozi," řekl agentuře AFP Bruno Scaillet z orléanského fyzikálního institutu, který je jedním ze tří autorů studie.
"Je-li však magma naopak spíše složeno z čediče, jak tomu bylo při poslední erupci v roce 1944, bude to spíše erupce výlevného typu s výtokem lávy, což způsobí méně významné škody," dodal vědec.
Vesuv je fenomén
Vesuv je sopka zvláštního druhu, v níž byly v průběhu dějin zaznamenány erupce jak velmi ničivé (podobně jako Krakatoa na Indonésii v roce 1883 nebo Pinatubo na Filipínách v roce 1991), tak i erupce s výlevem magmatu, které jsou dnes časté zejména na Havaji či Réunionu.
Po 20 000 let až do velké erupce v roce 79 Vesuv vydával viskóznější magma, jeho erupce byly explozivní a předcházel jim únik kotoučů toxického kouře. Od roku 1631 do roku 1944 na něm byly zaznamenány stovky efuzivních erupcí spojených s chrlením lávy, podobně jak to pozorujeme dnes na sicilské sopce Stromboli.
Avšak jen proto, že takový vývoj byl registrován v posledních 2000 letech, nelze vyloučit návrat ke kyselejším sloučeninám, varuje Scaillet. A přestože se erupce v roce 1944 zastavily, nelze říci, že skončily, zdůraznil.
Jestliže byla sopka 64 let nečinná, může to být způsobeno tím, že se přestala naplňovat magmatická kapsa, ale může to také znamenat, že se komín sopky uzavřel.
Scénář, kdy tlak uzávěr prorazí a sopka vybuchne, nelze podle Scailleta vyloučit.