Článek
Měl mezi spojenci NATO výrok Andreje Babiše, že by neposlal české vojáky na pomoc napadenému Polsku nebo pobaltským státům, ohlas?
Pár kolegů právě z Polska a pobaltských zemí se mě ptalo na prezidentskou kampaň a na tento výrok. Já jsem je ubezpečil, že ČR stojí pevně za svými spojenci nejenom slovem, ale i činem. Dotčený výrok byl navíc vzápětí korigován.
Mohou takovéto výroky ohrozit důvěryhodnost ČR mezi spojenci?
Pokud se to stane jednou, ale rychle se to vysvětlí, tak určitě ne. Takové věci se ve vyhrocených politických soubojích stávají, ale je důležité rozlišovat závazky celé země a názory občanů i politiků v ní.
Je potřeba připomenout, že co opravdu chrání Českou republiku před vstupem do konfliktu, je NATO a vzájemná a nerozborná solidarita spojenců při aplikaci článku 5 Severoatlantické smlouvy.
Pavel by po zvolení zamířil do Polska. Žehlit Babišovo faux pas
Ztráta důvěry nám teď určitě nehrozí. Pokud by se to opakovalo často, tak by se ale Česko stalo pro spojence nevěrohodnou zemí. Je krásné, že někteří spojenci ČR ubezpečili, že oni by v případě problémů přišli rychle ČR na pomoc.
Stalo se někdy v minulosti, že by politici členských zemí rozporovali spojeneckou solidaritu?
Já jsem to osobně nezažil. A stávat by se to určitě nemělo, protože mezinárodní politika a bezpečnost postavené na spojenectví NATO závisí na tom, abychom si mohli mezi sebou navzájem věřit a aby naše slovo platilo.
Jak vlastně funguje ten článek pět smlouvy NATO o kolektivní obraně?
Pokud dojde k napadení spojence, tak zasedne severoatlantická rada a spojenci se domluví na tom, jestli situace odpovídá článku pět. Když se shodnou na aktivaci článku pět, tedy na tom, že vnímají tento ozbrojený útok jako útok na sebe, tak se dá do pohybu řada opatření na vojenské i politické úrovni, které efektivně pomohou napadenému státu.
Dá se říci, že se všechny členské státy ocitnou v módu kolektivní sebeobrany. Což ještě nemusí znamenat ozbrojený konflikt, ale to, že Aliance přijímá veškerá opatření na zabezpečení a na návrat do mírového stavu.
Ale to, jestli se dostanou členské státy do válečného stavu, závisí stále na jejich vládách a parlamentech?
Jednoznačně, proto jsem volil slova o kolektivní obraně. Kolektivní obrana je právo, které NATO převzalo od OSN. V Chartě OSN je článek dva, který zakazuje užití síly v mezinárodním soužití států s jednou výjimkou, kdy napadený stát má právo se agresi individuálně nebo kolektivně bránit.
Na zabijačku s Babišem přišly v Brně stovky lidí, vzduchem létal prejt
Jak by to bylo prakticky? Dnes členské státy NATO rozmístily své jednotky kvůli agresivnímu Rusku na východním křídle NATO. Čeští vojáci jsou v Pobaltí nebo na Slovensku. Co by se stalo, kdyby došlo k napadení a aktivaci článku pět?
NATO má vlastní systém velení vojsk a každý stát by na národní úrovni musel rozhodnout, zda své vojáky převede pod toto kolektivní vedení. NATO se ale snaží konfliktům předcházet, a proto řada členů NATO vyslala své vojáky na více ohrožené východní křídlo, aby případného útočníka odstrašili. V podstatě neexistuje vyšší stupeň připravenosti, než když působíte rovnou v místě.
Bohužel ruská agrese na Ukrajině přináší válku vyloženě na hranice našich zemí a Slovensko je mezi námi a tím konfliktem. To, že je NATO efektivním systémem obrany, napovídá, že o vstup do Aliance usiluje např. Švédsko a Finsko. Nebo i to, že Aliance díky své velice úsporné, ale důvěryhodné politice kolektivní obrany nebyla nikdy po celou dobu své více než sedmdesátileté existence napadena.
Ale článek pět byl aktivován po útoku teroristů 11. září 2001 na USA.
Přesně tak. Ta doba byla velice vyhrocená, ale kolegové z USA rádi vzpomínají na to, že jejich spojenci v Evropě v této těžké chvíli, kdy došlo k evakuaci Senátu a Kongresu, stáli za Spojenými státy a říkali: My to bereme jako skutečný akt války nebo terorismu na vaší zemi a stojíme pevně při vás. Tehdy šlo ale více o politickou než o vojenskou podporu.
Babiš: Jsem to opravil. Média straší třetí světovou válkou
