Vědci berou svá slova zpět: Řeka pod Amazonkou není řeka

„Použili jsme termín řeka v obraznějším slova smyslu, než jak je běžně chápán,“ vysvětloval Valiya Mannathal Hamza, geofyzik vystudovaný v indické Kérale. Připomněl, že pojmem řeka se v Amazonii označuje víc jevů: vlastní Amazonka, vyjádření koloběhu odpařované a srážkové vody a konečně podzemní tok.

Existenci „Hamzovy řeky“ vypočítal spolu s Elizabeth Tavares Pimentelovou z měření teplotních rozdílů vodního sloupce v asi 240 starých vrtech, které v rámci hledání ropných ložisek v Amazonii vyvrtala státní společnost Pertobras. Dospěli k závěru, že ve vrtech voda klesá a v několikakilometrové hloubce odtéká horizontálním směrem k východu.

„Řeka má být šest tisíc kilometrů dlouhá a její průtok dosahuje slušných čtyř tisíc kubíků za sekundu. To je s Amazonkou ovšem nesrovnatelné, jejím ústím proteče každou sekundu 63 až 280 tisíc kubíků vody.

„Slovo řeka se ve zprávě vůbec nemělo objevit, nejde o žádnou řeku,“ ozval se Jorge Figueiredo, někdejší geolog Petrobras. Zpochybnil, že podzemní tok by mohl být kontinuální. Usazeniny v Amazonské pánvi jsou sice porézní a tedy vodopropustné, ale existují tam i zóny starších hornin, které představují nepropustné bariéry, hlavní problém s údajnou řekou ale podle Figueireda spočívá v její hloubce pod povrchem. „Ve čtyřech kilometrech není možné, aby tam byla sladká voda. Máme přímá měření, ukazující, že je slaná,“ upozornil.

Objevitelé proto senzační obraz svého objevu korigují. Odborná studie, která o objevu dvojice brazilských vědců informovala, začíná anglickým slovem "indications" (of Underground „river“...), jehož význam odpovídá českému "náznaky". Slovo řeka je uvedeno v uvozovkách a nechybí ani termín domněnka. Brazilští hydrologové rovněž poukázali na to, že rychlost podzemního toku je téměř nepostřehnutelná, v řádu centimetrů za rok. To je ještě méně, než jak se pohybují ledovce, nemluvě o řekách. Ovšem to média a kupodivu i odborné kruhy většinou přehlédly.

Hamza a Pimentelová neztrácejí naději, že se jejich domněnka o podzemní mase pohybující se vody potvrdí. „Geotermální měřicí techniky jsou pro práci s velmi pomalými toky vhodnější, experimentální metoda, jakou jsme použili, nemusí být spolehlivá,“ poznamenal Hamza.

Dodal, že důkaz by mohlo přinést měření vod a dna Atlantiku u ústí Amazonky. Je známo, že sladká voda zasahuje stovky kilometrů do oceánu - a už 350 kilometrů od břehu je dno tři kilometry pod hladinou. Tam někde by mohla „podzemní Amazonka“ vyvrhovat své vody včetně usazenin, věří.

Mimochodem, Amazonka kdysi tekla obráceným směrem. Tvrdí to alespoň někteří etnografové s odvoláním na kolektivní paměť domorodých kmenů...