Článek
Mnoho zklamaných Argentinců pontifikovi zejména vytýká, že tehdy neprotestoval proti mučení a vraždám odpůrců junty.
Církev a generálové
Někteří ho dokonce viní, že vydal vlastní kolegy do rukou pochopů diktatury. Podle argentinského kritika katolické církve Horacia Verbitského „katolická církev při každém puči stála na straně ozbrojených sil“ a „vládnoucí vojáci viděli v církvi baštu proti revolučním hnutím“.
Bergoglio, nynější papež, měl tehdy jako šéf jezuitů v zemi dalekosáhlý vliv a už před pučem se politicky angažoval – „patřil k pravému křídlu peronistů“, tvrdí Verbitsky. Byl prý aktivní v tzv. železné stráži, což byla skupina fanatických příznivců peronistické ideologie.
Po Perónově smrti a puči generálů v roce 1976 stáhl Bergoglio své spolupracovníky z chudinských čtvrtí, ale dva mladí kněží – Franz Jalics a Orlando Yorio – to odmítli.
„Bergoglio jim v reakci na neposlušnost odmítl církevní ochranu,“ prohlašuje Verbitsky. Krátce nato byli oba muži uneseni a mučeni. Po pěti měsících je vrtulník vysadil v blízkosti Buenos Aires ve zdrogovaném stavu. Později na Bergoglia podali trestní oznámení, že je vydal diktatuře. Bergoglio to kategoricky popřel, vyšetřování případ nevyjasnilo.
„Odvahu jiných neměl, komplicem ale nebyl“
Yorio již zemřel, Jalics odešel do německého exilu. V posledních letech se prý s nynějším papežem usmířil. Ještě předtím, v roce 1995, ho však ve své knize obvinil: „Slíbil ujistit generály, že jsme nebyli teroristé. Po pozdějším prohlášení jednoho úředníka a s pomocí 30 dokumentů jsme mohli spolehlivě doložit, že tento muž slib nejen nesplnil, ale naopak nás udal generálům.“
Adolfo Pérez Esquivel, který za nenásilný boj proti juntě dostal v roce 1980 Nobelovu cenu za mír, ale podle článku týdeníku soudí, že „Bergoglio zřejmě neměl odvahu jako jiní kněží, ale komplicem junty nebyl“.
Vatikánský mluvčí Federico Lombardi označil všechna obvinění za pomluvy.