Článek
András Toma (79) se stal známý v srpnu roku 2000. Tehdy byl letecky přepraven z Ruska do Budapešti. V SSSR strávil 56 let, konkrétně v zajateckých táborech a v psychiatrické léčebně na Sibiři.
Toma padl do sovětského zajetí v roce 1944. Poté, co se u něj údajně projevila duševní choroba, se dostal do péče sovětských psychiatrů a zapomnělo se na něj. K tomu, že byl považován za duševně nevyrovnaného, údajně přispělo i to, že lékaři považovali maďarštinu za dementní drmolení.
Od roku 1947 se jeho domovem stala léčebna ve městě Kotelnič. Postupně se dostal do psychicky i fyzicky žalostného stavu. Byla mu amputována jedna noha, zapomněl své jméno. Při jednom jeho pobytu na klinice se však podle agentury AP setkal se slovenským lékařem, který v jeho "drmolení" poznal maďarštinu.
Maďarský rozhlas naopak uvedl, že Tomu našel mladý reportér se známým lékařem Andrásem Veérem. Byl navázán kontakt s maďarským velvyslanectvím v Moskvě a nešťastník se konečně dostal domů. Po návratu do vlasti byl povýšen a dostal také tři milióny forintů jako odměnu za statečné plnění vojenských povinností.
Nastalo rozsáhlé pátrání po Tomových příbuzných. Přihlásilo se téměř 2500 rodin. Testem DNA se nakonec podařilo prokázat, že jeho blízcí, bratr a mladší sestra, žijí ve městě Nyíregyháza na severovýchodě země.
O Tomu se starala v posledních letech sestra Anna Gabulyaová. Muž byl prý ponořen do minulosti a jen zřídka vyslovoval své myšlenky. Začátkem března překonal silnou mozkovou příhodu a ochrnul na půl těla.
Poslední zajatec 2. světové války bude pohřben s vojenskými poctami.