Článek
V jazykovém Babylonu, jak se často EU přezdívá, se bude po rozšíření mluvit dvaceti různými jazyky.
Během jednání se sice používají tři: angličtina, francouzština a němčina, ale každý členský stát má právo na překlad všech textů do mateřštiny.
Ach, ty malé státy
V současnosti se materiály překládají do jedenácti jazyků, s přístupem nováčku v květnu 2004 však přibude dalších devět - nový jazyk si s sebou nepřinese pouze řecká část Kypru. A nastává problém - nedostatek tlumočníků ovládajících jazyky "malých" států.
"Najít překladatele z češtiny do angličtiny, maďarštiny nebo slovenštiny není problém. Kde ale proboha vzít tlumočníka z portugalštiny do maltštiny nebo ze slovenštiny do estonštiny?" ptá se bezradně britský list The Guardian.
Dvacet jazyků EU totiž podle listu přináší neuvěřitelných 380 různých jazykových kombinací.
Armáda tlumočníků
Jen Evropský parlament přitom denně potřebuje 300 až 500 tlumočníků, každý z nich zpravidla vedle mateřštiny ovládá další tři jazyky.
Podobný problém Unie řešila v roce 1995, kdy do ní vstupovaly "exotické" Švédsko a Finsko. Ještě dva měsíce před jejich vstupem nebyli v Bruselu překladatelé. Oříškem se přitom ukázala především finština: v EU dosud neznámý ugrofinský jazyk (Švédové si při troše dobré vůle mohou obsah textů domyslet po přečtení dánské verze).
Finové na konec při debatách vycházeli ještě několik měsíců po vstupu z anglické, francouzské nebo německé verze projednávaných materiálů.
Spasí EU Malta?
Stejný příběh jako v roce 1995 čeká pravděpodobně na Unii také od 1. května 2004. Postihne zejména "malé" státy, tj. i ČR a SR. Praha a Bratislava navíc již při zákulisních diplomatických jednáních daly najevo, že chtějí tlumočníky i z češtiny do slovenštiny a naopak. Šetřit na překladatelích ve svém případě odmítají.
"Podobný problém se řešil v případě Estonska a Finska. Je to ale příliš politicky citlivé. Myslíte si, že by se Češi se Slováky vklidu dohodli, kdy se použije čeština a kdy slovenština?" uvedl pro Pravdu nejmenovaný diplomat v Bruselu.
Náklady na armádu překladatelů by tak mohla daňovým poplatníkům, těm současným i budoucím, poněkud seškrtat jen Malta. A to v případě, kdy nebude trvat na překladech do své mateřštiny. Druhým úředním jazykem bývalé britské kolonie je totiž angličtina.