Článek
Béjaranová se narodila jako Esther Löwyová v roce 1924 ve městě Saarlouis v Sársku. Její rodiče nacisté zavraždili v roce 1941 v Litvě, ona sama byla nasazena na nucené práce a začátkem roku 1943 byla deportována do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
Tam přežila díky tomu, že se dostala do dívčího orchestru, který vyhrával, když vězni měli pochodovat do práce, nebo když vlaky do nacistické továrny na smrt přivážely další Židy.
Britská BBC uvedla, že ačkoliv na akordeon hrát neuměla, do orchestru se dobrovolně přihlásila.
Zemřel poslední z osvoboditelů Osvětimi
„Hrály jsme se slzami v očích,” řekla Béjaranová v roce 2010 v rozhovoru s agenturou AP. „Ti, co přijížděli, nám mávali a tleskali, a my jsme přitom věděly, že je odvedou přímo do plynových komor,” vzpomínala.
Protože její babička byla křesťanka, byla později převezena do koncentračního tábora Ravensbrück, kde přežila pochod smrti a dočkala se konce války.
Po ní emigrovala do Izraele, kde se vdala a porodila dvě děti. V roce 1960 se vrátila do Německa.
V situaci, kdy se znovu setkávala s neskrývaným antisemitismem, v roce 1986 spoluzaložila Mezinárodní osvětimský výbor, aby přeživším vytvořila prostor pro jejich příběhy.
Hrob válečného zločince Bodmanna je v Rakousku opečováván, o vraždách ani slovo
Se svými dětmi hrála a zpívala písničky v jidiš, také židovské odbojové písně, vystupovala s hip-hopovou kapelu Microphone Mafia.
Ve školách vyprávěla mladým lidem o svém osudu. Říkávala jim, že „nenesou vinu na tom, co se stalo tehdy”, ale že „budou vinni, pokud odmítnou si poslechnout, co se stalo”.