Ukrajinci umírají v Tise na útěku před odvodem. Pašeráci na nich vydělávají

Ukrajina, bránící se už dva a půl roku ruské invazi, schválila letos na jaře zákon o mobilizaci, od kterého si slibuje doplnění stavů v armádě. Většina bojeschopných Ukrajinců má zakázáno opustit zemi. Než aby se ale nechali odvést, raději tisíce z nich riskují životy pokusy přeplavat Tisu do Rumunska.

„Každých čtyřiadvacet hodin vidíme minimálně jednoho z nich,“ říká pohraničník Oleg Seleznjov hlídkující nedaleko městysu Velký Bočkov. Dvaatřicetiletý Seleznjov zná řeku jak své boty a ví moc dobře, jak zrádné můžou být její peřeje, obzvláště v noci. „Zachránili jsme už spousty lidí, kteří si mysleli, že bude jednoduché dostat se na druhý břeh,“ řekl Seleznjov.

Podle pohraničníků si při pokusu o přechod řeka vyžádala nejméně devětatřicet životů. I tak ale rumunská policie od ruské invaze na Ukrajinu eviduje téměř 15 tisíc nelegálních přechodů hranice.

Mezi běženci je nejpopulárnější zhruba šedesátikilometrové pásmo, kde řeka teče podél silnice a vesnic, včetně Velkého Bočkova. Stejnou oblast využívají také pašeráci cigaret či alkoholu.

Oblast, kterou využívají mnozí Ukrajinci k útěku ze země.

Podle Seleznjova se právě z některých pašeráků stali převaděči. „Používají stejné cesty i stejné metody,“ líčí pohraničník. V zakarpatském pohraničí pašování zejména tabáku a cigaret z Ukrajiny do Rumunska a Maďarska přímo kvete. Nicméně, jak říká Seleznjovova kolegyně z hlídky, převádění Ukrajinců, kteří se chtějí vyhnout odvodu, je mnohem výnosnější a méně riskantní než pašeráctví. Podle Seleznjova se průměrná cena za převod jednoho člověka pohybuje kolem 15 tisíc dolarů (necelých 350 tisíc korun).

O nějakých padesát kilometrů dál sedí osmapadesátiletý bývalý pašerák cigaret Vasyl na lavičce nedaleko nádraží a čeká na svého dalšího klienta. „Beru kluky k mostu ve svém autě, oni ho pak přejdou. Zamáváme si a od té doby se zase neznáme,“ popisuje.

Agentuře AFP se svěřil, že má až čtyři nebo pět klientů denně. „Nejlepší den na přechod je neděle. To už bývají rumunští hraničáři ožralí,“ tvrdí Vasyl, který se chlubí, jak zná každou škvíru a zákoutí v oblasti – včetně místní policie, jejíž auto stojí jen pár metrů vedle lavičky. „Podplácím je jednou za měsíc, to je celý. Oni mají svou práci, já zas tu svou,“ říká s křivým úsměvem Vasyl.

„Ti převaděči tady nejsou od toho, aby vám pomohli,“ upozorňuje Seleznjov a ukazuje na mobilu fotku jednoho z mužů, kterého zatkli, když se snažil přeplavat Tisu – mohutného, silného, v nafukovacích rukávkách ve tvaru růžového plameňáka. „Jakmile dostanou své peníze, posílají ty kluky na jatka. Upřímně, raději zemřít na frontě než na dně Tisy,“ uzavírá pohraničník.