Článek
(Od naší spolupracovnice v Charkově)
Oni se i nadále budou spoléhat hlavně sami na sebe, budou bránit svou zemi, žít a pracovat válce a ruskému agresorovi navzdory.
„O tom, co se děje v Americe, mluvíme a vyhodnocujeme to. Ale nečekáme, že by to mělo nějaký dramatický dopad na bezpečnostní situaci a život v Charkově a Charkovské oblasti,“ říká šéf Charkovské oblastní vojenské správy Oleg Synehubov.
„Spojené státy americké jsou náš strategický partner a nadále jím zůstávají. Protože naše spolupráce se zdaleka netýká jen dodávek zbraní a munice, vojenské pomoci, ale jde o strategické partnerství do budoucna. To je pro nás důležité,“ uvádí.
„A pokud mám mluvit přímo o našich ozbrojených silách… Vojáci nad tím, jestli se snad zastaví nebo zpomalí dodávky zbraní, nechtějí přemýšlet. Nemají na to ani prostor, musí se soustředit na každodenní činnost, která je zásadní a náročná. Všichni zkrátka dál děláme svou práci, aby vše fungovalo,“ pokračuje Oleg Synehubov s tím, že brzké zastavení bojů je přáním všech.
Evropo, probuď se
Dodává, že si žádné pocity zklamání nebo zrady nepřipouští. Podle něj se díky razantním nečekaným krokům Donalda Trumpa a jeho administrativy konečně probudila i Evropa a uvědomila si, že nemůže spoléhat jen na NATO. Že Rusko se na Ukrajině nezastaví, ale půjde dál na západ. Je o tom přesvědčený.
Podobně situaci vnímá i Oleksander Mykhed. Zřejmě nejpřekládanější současný ukrajinský spisovatel vstoupil po únoru 2022 do ukrajinské armády. „Je čas, aby se Evropa konečně probudila. Aby si uvědomila, že Rusko je hrozbou pro všechny. Nastal čas naší jednotnosti. Ukrajinská společnost se teď musí spojit a poskytnout maximální podporu ozbrojeným silám Ukrajiny,“ říká.
„Od začátku války je přítomen pocit, že ukrajinská důstojnost a boj jsou určitým testem mezinárodních institucí i světového řádu. Zatěžkávací zkouškou prochází NATO, OSN, papež a nyní i Trump a vláda USA. A největším spojencem Ukrajiny jsou jako obvykle naše ozbrojené síly,“ pokračuje. Podle něj neexistuje jiná cesta, než vítězství. Kapitulace je naprosto nepřijatelná. Říká nejen on navzdory společné bezbřehé únavě.
Zablokovaný mozek
Únava je vůbec asi nejrozšířenějším stavem tady, na východě Ukrajiny, v Charkově a okolí. Zpochybňování role Ruska jako agresora a teroristického státu ji neulehčuje.
„Je mi z toho smutno, ale vlastně to neřeším. Jsem unavený. Všichni jsme. Z toho všeho. Z teorií různých znalců. Ze scénářů, které se můžou stát, ale nestanou… Nebo možná stanou, ale to zjistíme, až nastanou. Bylo to i před Trumpem. Možná ne tak vyhrocené, ale… Navíc - stejně to neovlivním. Jsem teď voják a dělám maximum pro to, aby naše země zůstala svobodná,“ říká Dmytro. Před válkou IT odborník z Doněcké oblasti, dnes slouží v brigádě, jejíž část se nachází v blízkosti Charkova.
„Trump a Putin? Nemůžu o tom už vůbec uvažovat. Mozek je tím směrem zablokovaný,“ konstatuje pedagog Mykola z Charkova.
A pokračuje: „Neberu to, co Trump dělá, jako zradu. Ano, Ukrajinci potřebují v něco věřit, takže když bývalý prezident Biden vystoupil a cosi nasliboval, nadšeně dávali najevo vděčnost a chtěli doufat, že to může nějakým zázrakem válku zvrátit. Jsme v zoufalé situaci a lidé se v takových chvílích upínají k sebemenší naději. Postupně jsme se ale naučili realitu vytěsňovat, protože je nesnesitelně hrozná. Realita tady, to je smrt a zlo z Ruska. A žádná budoucnost. Ani náš prezident, ani naše současná vláda vůbec nemluví o budoucnosti. Jejich proslovy jsou samá válka, boje a v lepším případě vítězství, i když o tom už Zelenskyj v podstatě přestal hovořit. Ale nikdo z vedení země nám doteď neřekl, co to vítězství bude znamenat. Jak si představují budoucnost Ukrajiny? Žijeme bez budoucnosti. A to nemůžeme svalovat na Trumpa nebo spojence. Takže jediné, co můžeme dělat, je žít ze dne na den na maximum. Naše budoucnost je taková, jakou ji každý den tvoříme,“ vysvětluje Mykola.
„Charkov stojí“
„Pro mě jsou události spojené s Donaldem Trumpem velmi nečekané. Ale potvrzují mi fakt, že prostě málo komunikujeme se světem, svět neví, co skutečně je Ukrajina. Kdo jsme. Nezávislost si vybojujeme jen tím, že budeme co nejlépe plnit své ‚domácí úkoly‘,“ říká charkovský vydavatel Oleksander Savchuk.
Právě jeho malé, ale napříč Ukrajinou již kultovní vydavatelství se specializuje mimo jiné na knihy nejvýznamnějších ukrajinských umělců, vědců, etnografů… Vydává znovu texty, které se snažil navždy zničit už Sovětský svaz a které jsou zásadní pro každého, kdo se ptá: co je Ukrajina, jaké jsou její kořeny?
Jeho heslem se stalo to, co se píše na úvodní webové stránce jeho vydavatelství: My pracujeme. Charkov stojí.
Většina Charkovanů je nějak zapojena do dobrovolnické práce - vybírají peníze na armádu, vozí jim jídlo, léky, kupují automobily, vesty, drony, munici, jezdí krmit opuštěná zvířata na frontu, pomáhají evakuovaným lidem z míst, kde zuří boje…
„Mně je opravdu jedno, kdy tady podle nějakého politika nebo odborníka nastane příměří nebo dokonce mír. Já musím žít a přežít dnes. Až mír bude, tak budu šťastná,“ odpovídá ředitelka charkovského Literárního muzea Tetiana Pelypchuk a jde s kýblem a smetákem spolu s přáteli, kteří automaticky přišli pomoct, uklízet další místnost muzea, kterou poškodila tlaková vlna po nedaleké explozi během nočního dronového útoku na Charkov.