Článek
Do záchranné akce nedaleko města Dunsborough se podle místních představitelů zapojily stovky dobrovolníků i expertů, informovala agentura AP. Devětadvaceti kulohlavcům nedokázali pomoci, ale více než stovku zvířat se podařilo nasměrovat na otevřené moře.
Zachráněné kulohlavce nyní monitorují odborníci z lodí i letadla pro případ, že by se vrátili zpět na břeh, uvedla Pia Courtisová, důstojnice sboru pro ochranu divoké zvěře ve státě Západní Austrálie. „Zatím je to dobré, neplavou zpátky na břeh, ale budeme je sledovat,“ řekla.
Ke stovkám dobrovolníků se připojil australský výzkumník Ian Wiese. „Když jsem dorazil, bylo jich (kulohlavců - pozn. red.), myslím, asi 160 u břehu téměř mimo vodu a bylo tam několik stovek lidí, kteří byli s kulohlavci, snažili se je utěšit a hlídali, aby měli hlavy z vody, aby mohli dýchat,“ popsal. „A pak asi po hodině najednou ti kulohlavci, kteří byli více ponoření ve vodě a byli ještě naživu, vypluli na moře,“ řekl Wiese. „Dneska to mělo docela dobrý konec, protože běžně je to spíše tak, že ze stovky se podaří zachránit pět nebo šest kusů a zbytek uhyne,“ dodal.
Téměř sto kytovců krátce před smrtí vytvořilo tvar srdce
Mrtvé velryby byly vytaženy z vody, aby jejich těla nepřitahovala žraloky. Vědkyně Holly Raudinová uvedla, že odborníci odebrali vzorky tkání z jejich těl s cílem určit, zda za jejich uváznutím nebyla infekční onemocnění.
Vědci nevědí, co kytovce nutí plout na mělčiny, kde uváznou. „Poruchu“ jejich echolokace může vyvolat extrémní počasí, nemoc nebo zranění. Příčinou mohou být i lidské aktivity, kytovci se mohou srazit s lodí nebo zamotat do rybářského náčiní. Některé druhy také negativně reagují na výkonné sonary na hledání ponorek. U řady kytovců existují v rámci stáda velmi silná sociální pouta, která někdy způsobí, že s jedním kytovcem uvázne celé stádo, které nechce uvázlého jedince opustit.