Turecký Goliáš proti kurdskému Davidovi

Televize Al-Džazíra odhaduje, že kurdsko-arabské Syrské demokratické síly (SDF) čítají i s rezervami asi 60 tisíc mužů a žen v uniformě. Kurdská milice YPG (Lidové obrané jednotky), která tvoří jejich jádro, uvedla pro agenturu Reuters, že má k dispozici 40 tisíc mužů a žen. Mnozí z nich však prošli jen základním výcvikem.

V turecké armádě slouží 355 tisíc vojáků v aktivní službě a 380 tisíc v zálohách, uvedl server Globalfirepower. Pozemní síly čítají 260 tisíc mužů, včetně rezerv. K dispozici mají také 2500 tanků – z toho 750 tanků Leopard 1 a 2 a přes 900 tanků M60 Patton, z nichž část byla modernizována Izraelci na verzi Sabra. Právě stárnoucí Pattony byly nasazeny do operace.

Ve výzbroji má Ankara přes tisíc samohybných houfnic, z toho polovinu v prvním sledu. Do akce byly vyslány většinou vlastní houfnice ráže 155 mm  T-155 Firtina.

K přepravě vojáků Turecko používá řadu různých obrněných transportérů a vozidel různých kategorií v celkovém počtu 9500 kusů. Na záběrech z operace byly nejčastěji k vidění kolové obrněné transportéry Kirpi, které jsou odolné proti minám a improvizovaným náložím na silnicích, které by mohli Kurdové využívat. Celkem jich mají Turci ve výzbroji 1700.

Na straně Turecka bojuje také několik tisíc bojovníků Svobodné syrské armády (nově přejmenované na Syrskou národní armádu). Ty přepravují kromě pick-upů pásové obrněné transportéry ACV-15, kterých má Turecko 2300.

Vzdušné síly mají přes tisíc letadel, ve výzbroji slouží skoro 250 strojů F-16 Fighting Falcon a padesát stárnoucích F-4 Phantom, armáda pak využívá asi 50 bitevních vrtulníku T-129 ATK a dvacítku dosluhující AH-1 Cobra a Super Cobra i 140 vrtulníků Black Hawk různých verzí.

Výčet výzbroje kurdské SDF (Syrské demokratické síly) je mnohem kratší. Během bojů se zmocnila několika sovětských tanků T-55 a T-62, není ale jasné, kolik z nich je funkčních. Ze západu jim byla dodána především lehká obrněná vozidla, jako je IAG Guardian vyráběný ve Spojených arabských emirátech.

Potvrzená je dodatečná dodávka třiceti kusů k neupřesněnému počtu původních.

Dostaly také několik desítek minám odolných vozidel kategorie MRPT International MaxxPro a menších Lenco BearCat používaných především pro zajištění vnitřní bezpečnosti. V bojích s Islámským státem milice ukořistily řadu vozidel Humvee, k nimž jim koalice dodala dalších dvacet.

Celkem dostali asi 400 různých vozidel. Hlavním přepravním prostředkem je pick-up Toyota Hilux, mnohdy upravený pro nesení různých zbraní, většinou kulometů Browning M2 nebo sovětských DŠK a KPV, které bývají občas spřažené do dvojčat. Na některých jsou ale vidět i primitivní raketomety nebo protiletadlová rychlopalná děla ráže 23 mm.

Z dělostřelecké výzbroje disponují jen minomety ráží 82 a 120 milimetrů, protože dělostřeleckou podporu operacím SDF proti Islámskému státu poskytovali Američané a Francouzi.

Kurdové postrádají i silnější protitankové zbraně. Ve větším počtu mají jen staré raketové granátomety RPG-7 a jejich čínské kopie, které se však dají efektivně použít jen proti lehčím vozidlům, a několik protitankových raket, jako jsou americké BGM-71 TOW či ruské 9K111, 9K115 a 9M113.

Proti letadlům mohou používat jen kulomety a několik ručních protiletadlových střel.

Milice přiznala své slabiny v rozhovoru pro agenturu Reuters. „YPG nemají těžké zbraně, které by byly použitelné proti tureckým letadlům nebo tankům. Nejtěžší zbraně, které jsme dostali od Američanů, byly minomety, nic mohutnějšího. Žádné rakety, žádné protitankové zbraně.“ Ty totiž proti Islámskému státu nebyly potřeba.

Část kurdských jednotek získala zkušenosti v těžkých bojích proti Islámskému státu, více než 8500 příslušníků SDF také prošlo americkým výcvikem (do poloviny roku 2017).

Přesto experti odhadují, že první fáze bude trvat deset dní až pár týdnů. V Londýně žijící odborník na vojenské síly Sýrie a Turecka Kamal Alam si myslí, že operace bude pro Turecko snadná: „Turecko by díky převaze v letectvu a dělostřelectvu nemělo mít žádné problémy.“

SDF však nečelí žádné lokální omezené operaci, experti byli zaskočeni rozsahem útoku, jak uvedla televize Al-Džazíra. Odborník na Blízký východ Mutlu Civiroglu z Washingtonu stanici řekl, že rozsah tureckých útoků je překvapivě velký: „Zasáhli území v délce 300 kilometrů a v šířce 50 kilometrů, byla zasažena téměř všechna větší města.”

Rozsah operace ukazuje, že se Turecko snažilo protivníka nepodcenit a co nejrychleji obsadit co největší území. Ředitel istanbulského Střediska pro ekonomická a zahraničně politická studia Can Kasapoglu uvedl, že Turecko má schopnosti vést „bleskovou válku a dosáhnout rychle územních zisků“.

O to zřejmě Ankaře jde. „Turecko i Trump jsou pod tlakem, ve čtvrtek se sešla Rada bezpečnosti OSN, svět na argumenty Turecka neslyší, sympatie vůči Kurdům jsou velké, proto diplomaté tlačí na ukončení akce,” uvedl Civiroglu.

Zacílení tureckého útoku mezi městy Tal Abjad a Ras al-Adj ukazuje, že cílem Turecka je vrazit klín mezi oblasti ovládané Kurdy a rozdělit je na dvě části.

Politolog z Washingtonu Soner Cagaptay vyzdvihl, že se Turecko v začátku zaměřilo na města, kde žijí hlavně Arabové: „Z hlediska Ankary je to docela chytré, protože arabské obyvatelstvo turecké vojáky přijme snáze.”

Robert Wesley z Inciativy pro výzkum terorismu však varoval před problémy, které Turky čekají. Budou muset kontrolovat rozsáhlé pusté oblasti: „To bude vyžadovat velké množství přímého zapojení turecké strany. Použití Svobodné syrské armády bude omezené, protože není dobře vycvičena. Nemají velké zkušenosti s promyšlenou obranou.”

Turecko podle něj také není připravené na větší počet dlouhodobě přibývajících obětí, což se ukázalo už při bojích s Islámským státem u Al-Bábu a proti Kurdům u Afrínu.