Článek
Epidemie ale neměla stejný dopad ve všech zemích, uvádí zpráva norské organizace. Mezi nejvíce zasažené země patří Libanon, kde ztratilo práci či alespoň část příjmu z práce zhruba 90 procent syrských a 80 procent palestinských uprchlíků.
„Pracoval jsem v restauraci, ale zaměstnání jsme ztratil, když udeřila pandemie," uvádí zpráva příběh syrského uprchlíka Sámera, který žije v Libanonu. Méně příjmů mají od března uprchlíci i z jiných zdrojů, například od příbuzných.
V Británii od začátku epidemie přišlo o práci skoro 700 tisíc lidí
Na omezení příjmu uprchlíci reagovali snížením výdajů. Zhruba třetina uprchlíků se pak snažila vyrovnat propad příjmů půjčkami.
Ve výzkumu pak 73 procent respondentů uvedlo, že museli omezit množství jídla na den. Přes 70 procent uprchlíků mělo problém s platbami za nájem či bydlení.
„Před covidem-19 jsem nebyl šťastný, ale měl jsem dost peněz na pronájem jednoho pokoje a na jídlo pro své děti. Teď je to tak, že když mám snídani, tak si nemohu dovolit oběd," vypráví jeden uprchlíka z Venezuely, který našel útočiště v Kolumbii.
Vrátit se k oboru bude těžké, myslí si třetina propuštěných kvůli krizi
Situaci uprchlíků NRC přirovnala k sestupné spirále, u které hrozí, že se vymkne kontrole. Norská organizace proto apeluje na ekonomicky významné státy G20 a na mezinárodní finanční instituce, aby „pomoc uprchlíkům a lidem na útěku byla významnou součástí jejich národní a mezinárodní ekonomické odpovědi na epidemii nemoci covid-19."