Tady Ukrajinci a Rusové dohlíží na obilný koridor

Společné koordinační centrum pro implementaci „obilné dohody“ (JCC) sídlí v areálu vojenské akademie v Istanbulu. Budovu sdílí s koordinačním centrem Severoatlantické aliance a s výcvikovými prostory pro turecké kadety. Právě sem zavítal reportér Práva.

U vjezdu panují přísné bezpečnostní kontroly, nechybí prohlížení podvozků automobilů teleskopickým zrcadlem. Po silnici mezi obytnými domy pro osazenstvo přijíždím k centrále.

Na schodech, obklopen pobočníky, stojí turecký kontradmirál Selçuk Akari.

Je jako vystřižený z akčních filmů, urostlá otcovská postava s nažehlenou uniformou, vlasy šedými tak akorát. Dozvídám se od něho, že Právo je zde teprve druhou novinářskou návštěvou. Prostřednímu patru budovy dominuje velký sál, v němž byla podepsána dohoda z 22. července 2022 o ustanovení obilného koridoru a stvrzena založením koordinačního centra.

„Pro Turecko je úspěch této iniciativy velmi důležitý nejen kvůli obrazu země v zahraničí, ale hlavně pro její pozitivní humanitární dopad. Jsem velmi příjemně překvapen profesionalitou ruských a ukrajinských zástupců, žádné spory mezi nimi nejsou, válečný konflikt jejich práci neovlivňuje,“ říká kontradmirál Akari.

Ve foyer se objevují vojáci zemí NATO, poblíž muži s insigniemi Ruska a Ukrajiny. Ve spodním patře jsou na jednom místě nejen zástupci NATO, ale také samotné JCC, což je v podstatě místnost se stolem se čtyřmi stranami. U něj pracují zástupci Turecka, OSN, Ruska a Ukrajiny. Tedy dvou zemí, jichž se dohoda týká, a mezinárodních garantů. Ve spodním patře se nachází také koordinační tým NATO, nahoře ruské koordinační centrum, uprostřed jsou konferenční místnosti.

JCC je v podstatě monitorovací místnost. Všechny lodě musí neustále vysílat geolokační signál AIS. Strany úmluvy mohou navíc kontrolovat například drony nejen to, jestli lodě z vytyčeného koridoru nevybočily, ale také zda se k nim nepřiblížila jiná, menší plavidla se zakázaným kontrabandem.

Turečtí zástupci vysvětlují, že koridor vede daleko od břehu Černého moře, které bývá divoké dokonce i v neválečném létě, takže malé lodě k břehům prakticky stejně připlout nemohou.

Samotná kontrola lodí ohlášených přinejmenším den dopředu v terénu trvá dvě až tři hodiny. Odehrává se v jednom ze dvou přístavů Istanbulu – Zeytinburnu nebo Rumeli. Inspekci provádí skupina osmi zástupců smluvních stran. Používají se skenery, odebírají se vzorky apod.

JCC funguje 24 hodin sedm dnů v týdnu, Rusové a Ukrajinci žijí v prostorách vojenské akademie, pracovníci OSN mimo objekt. Všichni se mohou volně pohybovat, samotné zařízení funguje v přísném vojenském režimu, fotky a videa není možné pořizovat ani zvenčí.

Podle údajů OSN od doby začátku fungování dohody klesla cena obilovin o 15 procent,“ říkají hrdě turečtí zástupci. Podle nich ale pro její pokračování existuje jedno riziko.

„Dohoda garantuje možnost vývozu také Rusku, to ale zatím koridorem nevyvezlo téměř nic. Může to být například tím, že Moskva má alternativy – baltské přístavy, tichomořské, pozemní spojení s Čínou i některé další. Děláme vše pro to, aby dohoda i nadále zůstala v platnosti,“ říkají turečtí činitelé.

Ujednání o vývozu obilí černomořským koridorem platí po 120 dní, následně se musí vždy platnost obnovit. Vloni na přelomu října a listopadu Moskva oznámila, že od dohody ustoupí kvůli ukrajinskému útoku na ruskou černomořskou flotilu v přístavu Sevastopol na Krymu. Krizi se podařilo zažehnat s mezinárodním zprostředkováním v čele s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem a poté, co Moskva sdělila, že od Ukrajiny obdržela písemný závazek nevyužívat koridor k válečným akcím.

Evropská rada uvádí, že do ledna letošního roku bylo černomořským koridorem vyvezeno přes 18 milionů tun obilí a dalších potravin, především kukuřice.