Svoboda tisku v ČR utrpěla, organizace RSF zmiňuje Zemanův kalašnikov. Kvůli Trumpovi se propadly i USA

Největší svobodu poskytuje médiím Norsko, následované Švédskem, Nizozemskem a Finskem. Na opačném konci žebříčku jsou Severní Korea, Eritrea a Turkmenistán.

I v demokraciích otravují politické klima slovní výpady proti novinářům a jejich pronásledování, konstatují Reportéři bez hranic ve své ročence. Ve čtveřici evropských zemí s nejzápornější tendencí vývoje svobody tisku vrcholní politici novináře napadali projevy nevraživosti, nadávkami i právními kroky, upozornila RSF.

„Neumíte si představit šéfa demokratického státu, jak mává zbraní před novináři? A přesto přesně to udělal prezident České republiky Miloš Zeman, když uprostřed tiskové konference v říjnu 2017 vytáhl maketu kalašnikova s nápisem ‚na novináře‘," uvádí zpráva RSF v hodnocení Česka s odkazem na událost, která se stala během Zemanovy návštěvy Plzeňského kraje. [celá zpráva]

Připomíná také nelichotivé výroky hlavy státu na adresu žurnalistů. Jako další zdroj obav ohledně ČR dokument označuje pokusy obnovit trestný čin hanobení prezidenta republiky.

Podle RSF v Česku rovněž koncentrace vlastnictví médií "dosáhla kritické hranice". "Noví oligarchové od roku 2008 využili svého jmění k nákupu novin, aby upevnili svou moc v zemi. Jeden z nich, premiér Andrej Babiš, stojí v čele dvou nejvlivnějších deníků v zemi," uvádí zpráva, byť jsou nyní ve svěřenském fondu.

Kromě Česka, Slovenska a Srbska si v Evropě také výrazně pohoršila Malta, která ze všech zemí zaznamenala nejstrmější propad, o 18 příček na 65. pozici. Reportéři bez hranic zdůraznili, že loňská vražda maltské novinářky a bloggerky Daphne Caruanové Galiziové vrhá temné světlo na stav svobody tisku na starém kontinentě.

Turecko, kde je vězněno nejvíce novinářů na světě, se propadlo o dvě místa na 157. pozici a je mezi 25 nejhoršími zeměmi na světě. Stejně jako v Egyptě tam panuje fobie z médií a novináři jsou obviňováni z terorismu.

Štvaní proti médiím jako státní program už podle Reportérů bez hranic není výsadou jen režimů, jako jsou Turecko nebo Egypt: „Více a více demokraticky zvolených vůdců už nenahlíží média jako nedílnou podstatu demokracie, ale jako protivníka, přičemž dávají otevřeně najevo svou averzi k nim. I v tak rozdílných státech, jako jsou USA, Indie a Filipíny, urážejí vysoce postavení politici kritické novináře coby zrádce.” Jmenováni jsou prezidenti USA a Filipín Donald Trump a Rodrigo Duterte i indický premiér Nárendra Módí.

Supervelmocím, jimiž jsou Spojené státy, Rusko a Čína, je společná snaha umlčet kritické hlasy. Jak uvedli Reportéři bez hranic, Trump pravidelně útočí na novináře, přičemž je označuje za ”nepřátele lidu”, což je termín, který použil Stalin.

První rok mandátu prezidenta Trumpa definitivně potvrdil úpadek práv novinářů v USA, konstatuje zpráva. Připomíná Trumpovy verbální útoky na novináře, snahy omezit některým médiím přístup do Bílého domu a to, že zprávy vůči němu kritické označuje hlava USA systematicky za "falešné". Spojené státy si tak v prvním roce vládnutí prezidenta Donalda Trumpa pohoršily o dvě místa na 45. příčku.

Čína na 176. místě má stále blíže k soudobému totalitnímu režimu. „Cenzura a dohled dosáhly nepředvídatelné úrovně kvůli využití nových technologií,” popsala RSF výsledek prvních pěti let vládnutí prezidenta Si Ťin Pchinga. Nyní se Peking pokouší zavést nový světový mediální pořádek „vývozem potlačovatelských metod, systémů cenzury a dohledem nad internetem”, aby potlačil disent kdekoli v Asii. Tato taktika je patrná v Kambodži, Thajsku, Malajsii, ve Vietnamu a v Singapuru.

Ruského prezidenta Vladimira Putina RSF obvinila „z umlčování nezávislých hlasů doma a rozšiřování propagandistické sítě médií, jako jsou RT a Sputnik”.

Mezi 180 sledovanými státy světa si pozici země s nejsvobodnějšími podmínkami pro působení médií udrželo Norsko. Dvaačtyřicet procent zemí si však v aktuálním žebříčku ve srovnání s předchozím rokem pohoršilo.

Základem zjišťování Reportérů bez hranic je dotazník, který organizace předkládá novinářům, vědcům, právníkům a ochráncům lidských práv ve světě.