Zoufalý Mubarak se snažil udržet u moci zuby nehty, pak armádě došla trpělivost

Mubarakovi nejbližší poradci a rodina, včetně syna Gamála všeobecně považovaného za prezidentova nástupce, mu říkali, že by z té vřavy pořád ještě mohl vybruslit. A proto se čtvrteční televizní "rezignační" řeč, kterou zbytek Egypta očekával, změnila v paličatou a nesmírně ponižující snahu udržet se u moci. To protestující jen podráždilo. A v pátek zakročila armáda.

V sobotu dostala agentura AP od zasvěcených zdrojů informace o tom, co se dělo v několika hodinách předtím, než padl egyptský "nesvrhnutelný" vůdce panující zemi téměř 30 let. Vyprávění těch, kteří si s ohledem na citlivost celé záležitosti nepřáli být jmenováni, líčí Mubaraka coby neschopného - nebo neochotného - pochopit, že nic menšího než jeho okamžitý odchod nezachrání zemi před chaosem způsobeným protesty, které vypukly 25. ledna.

Jeden vysoký vládní činitel například uvedl, že Mubarak neměl politický aparát, který by mu mohl poskytnout rozumnou radu ohledně toho, co se v jeho zemi děje. "Nedohlédl za to, co mu říkal Gamál, a proto byl politicky izolovaný," řekl. "Každý další Mubarakův krok byl příliš malý a přišel pozdě."

Zasvěcení hovoří o sporech mezi vládními ministry o to, jak velká je hrozba, kterou demonstranti představují, a také o úmyslných snahách blízkých poradců včetně Gamála Mubaraka zatajit před prezidentem plný rozsah toho, co se děje v ulicích.

Podle jejich vyprávění to byla armáda, kdo začal být znepokojený krátce poté, co propukly protesty. Právě armáda prý přesvědčila Mubaraka, aby poprvé od roku 1981, kdy nastoupil do úřadu, obsadil post viceprezidenta republiky a jmenoval jím Umara Sulajmána. Jeho pak Mubarak pověřil vyjednáváním s opozičními skupinami ve snaze najít cestu ze slepé uličky, ale Sulajmán v tomto ohledu selhal.

Vůdci protestů dali jasně najevo, že nebudou vyjednávat, dokud Mubarak neodstoupí, a neobměkčilo je ani Mubarakovo prohlášení, že nebude kandidovat v příštích volbách plánovaných na letošní září, že zavede reformy zmírňující bídu, že zruší represivní zákony a učiní Egypt demokratičtějším.

Do čtvrtka prakticky všichni, včetně egyptské armády, očekávali Mubarakovu rezignaci. Husam Badráví, skalní straník a čerstvě jmenovaný generální tajemník Mubarakovy Národní demokratické strany (NDP), se s prezidentem ve čtvrtek sešel a poté řekl novinářům, že očekává, že egyptský vůdce "vyplní požadavky lidu" - rozuměj odstoupí - ještě tentýž den. Když to Mubarak neudělal, Badráví na protest rezignoval na funkci šéfa strany, do níž byl jmenován 5. února.

Mezitím se sešel hlavní výkonný orgán armády - Nejvyšší rada ozbrojených sil -, ovšem bez svého šéfa, vrchního velitele ozbrojených sil Mubaraka, a vydal prohlášení uznávající "legitimní práva protestujících". Toto prohlášení rada nazvala Komuniké č.1, což v jazyce arabského světa naznačuje, že se odehrává státní převrat.

Zasvěcení tvrdí, že Mubarakovo čtvrteční televizní prohlášení k národu původně skutečně mělo být rezignací. Místo toho ale prezident učinil poslední zoufalý pokus zůstat v úřadě, k čemuž ho povzbuzovali jak jeho blízcí poradci, tak především jeho rodina, jež byla terčem dlouhodobě kolujících zvěstí o korupci, zneužívání moci a hromadění bohatství.

Podle jednoho z informovaných zdrojů Gamál, prezidentův syn a bankéř přeměněný na politika, otcovu řeč několikrát přepsal. Sám byl přítomen v televizním studiu, odkud ji Mubarak četl, stejně jako ministr informací Anás Fikkí - ten v sobotu podal demisi. Na projevu bylo jasně znát, že byl napsán ve spěchu, ovšem prozradil také to, co mnozí Egypťané už dlouhé roky tušili - že Mubarak vůbec nemá kontakt s lidem.

Informované zdroje se rozcházejí v názoru na to, zda byl Mubarakův projev připraven se souhlasem armády, anebo zda to byl jen jeho poslední pokus získat zpět kontrolu nad tím, co se děje v ulicích. Ale i kdyby trpělivost armády nebyla jeho projevem vyčerpána, došla ve chvíli, kdy se protesty ještě zintenzivnily.

V pátek armáda dovolila protestujícím sejít se před Mubarakovým prezidentským palácem na předměstí Káhiry, ale v té době už Mubarak a jeho nejbližší rodina prchla do jiného paláce v letovisku Šarm aš-Šajch na pobřeží Rudého moře vzdáleného od Káhiry 400 kilometrů.

Vojáci také dovolili protestujícím oblehnout budovu televize a rozhlasu v centru hlavního města. Do časného odpoledne byly milióny lidí v ulicích Káhiry, přístavní Alexandrie i řady dalších velkých měst. Dav před prezidentovým palácem rychle sílil. Od brány ho dělilo jen pár metrů a čtyři armádní tanky.

Sulajmán, Mubarakův dlouholetý stoupenec a bývalý šéf rozvědky, oznámil, že prezident odstupuje. Dvěma větami jeho prohlášení, jehož odvysílání v egyptské státní televizi trvalo 49 vteřin, se dějiny Egypta změnily. Navždy.