Článek
„Musela jsem použít kladivo, aby vyrazil dveře svého bytu, které byly zkřivené a zablokované,“ řekla jedna obyvatelka. Ani pak její anabáze neskončila: „Pak jsem zvládla vyšplhat ven.“
Další obyvatel zase musel svázat oděvy a vytvořit z nich provaz, po kterém se spustil z devátého patra do šestého patra. Důvodem byly obavy z úplného zhroucení budovy.
Otřesné zážitky ale měli i další obyvatelé města, Irving Chu byl v hostelu v centru Tchaj-wanu. Probudily ho otřesy trvající 40 sekund: „Celá místnost se třásla. Drželi jsme se jen věci. Byli jsme otřeseni.“
Obchodník s ojetými vozy Lin Bao-gui řekl agentuře AP, že vozy, které prodával, byly zničeny, když se zřítil obytný dům: „Napřed byly otřesy horizontální, potom nahoru a dolů a pak veliké zprava doleva. Zůstal jsem v posteli, ale pak jsem vyskočil, když jsem slyšel velikou ránu, což byl zvuk padajícího domu.”
Záchranáři prohledávali trosky budovu místnost po místnosti. U oken prohledaných bytů kreslili červené kruhy.
„Šel jsem do horních pater ve střední části budovy, kde jsme našli pět lidí, jeden z nich byl v posteli mrtvý,“ řekl padesátiletý záchranář Liu Wen-bin. „Některé lidi jsme našli ve sprše, některé v ložnici.“
Zemětřesení bylo patrné i v hlavním městě Tchaj-peji, řekl Brit Barry Knapp: „Právě jsem si lehl do postele, upadal do spánku, když přišly otřesy. Trvaly asi dvacet, třicet sekund, přicházely ve vlnách.“
Zemětřesení mělo vážné následky, i když bylo jen střední, protože jeho hypocentrum leželo v malé hloubce pouhých deseti kilometrů, 35 kilometrů jihovýchodně o Yujingu.
Nasazeno bylo 1236 záchranářů včetně 840 armádních. Akci bylo šestnáct vrtulníků a 23 záchranářských psů.