Článek
Spolek bývalých veteránů skupiny Alfa ve svém prohlášení uvádí, že Pljusnin sehrál klíčovou roli v operaci Bouře-333, jak zněl krycí název akce sovětských speciálních jednotek pro svržení Amína.
„Alexandr Pljusnin byl mezi bojovníky skupin Alfa a Zenit, kteří bojovali ve druhém patře paláce Taj Beck.
A nakonec střepinou granátu, který Pljusnin hodil do místnosti, byl Amín smrtelně zraněn,“ uvádí spolek veteránů Alfa.
Spolek charakterizoval Pljusnina jako „hrdinu útoku na Amínův palác“.
Sám Pljusnin popsal akci následovně: „Vykopl jsem skleněné dveře a hodil dovnitř granát. Ohlušující výbuch. Pak okamžitě srdceryvný, pronikavý ženský výkřik: ‚Amín! Amíne! Amíne!‘, šířil se po chodbách a patrech.“
„Když jsem skočil do místnosti, uviděl jsem nejprve Amínovu ženu. Hlasitě vzlykala a seděla nad mrtvolou diktátora. Už nebylo pochyb o tom, že Háfizulláh Amín je mrtvý. Ležel na podlaze, měl na sobě jen trenky a tričko. Na boku, v kaluži vlastní krve, křivý a nějak malý. V pokoji byla tma, svítili jsme baterkami.“
Popisoval, že se afghánský vůdce skrýval za ženami a dětmi. „Pamatuji si, že kromě Amínovy rodiny jsme v pokoji našli i naši zdravotní sestru, která mu byla přidělena po pokusu o jeho otravu,“ dodal.
Po smrti Amína se podle jeho slov stráže začaly vzdávat. Útok na palác trval podle jeho slov zhruba 40 minut.
Rusko ztratilo na Ukrajině tolik vojáků jako v Afghánistánu
„Na konci operace se mezi našimi lidmi začala šířit informace, že kdyby útok nebyl úspěšný, že by byl vydán rozkaz k raketovému útoku na palác navzdory tomu, že tam byli lidé. Jestli je to pravda, nebo ne, nevím. Jedno však mohu říci, že 27. prosinec považuji za své druhé narozeniny,“ dodal.
Operace Bouře-333, jak zněl krycí název pro Amínovo svržení, předcházela sovětské intervenci v prosinci 1979, kterou ukončil až odchod sovětských vojsk v únoru 1989.
Ve válce padlo 14 454 sovětských vojáků, na afghánské straně si válka vyžádala milion lidských životů, pět milionů Afghánců uprchlo do zahraničí.