Článek
„Když o tom zpětně přemýšlím, byl jsem blázen. Pokud je na nebi bůh, provedl mě tím,“ vzpomínal Jenkins v rozhovoru, který v roce 2005 poskytl stanici CBS. Jeho strastiplné dobrodružství se začalo psát jedné lednové noci roku 1965.
Čtyřiadvacetiletý seržant Charles Jenkins tehdy podle svých slov vypil pár piv, utekl od své jednotky a namířil si to přímo do demilitarizované zóny. Tam byl zajat a začala téměř čtyři desetiletí dlouhá kapitola jeho života v nejizolovanější zemi světa.
| KOMENTÁŘ DNE: | |
|---|---|
| Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem | |
Charles Jenkins na snímku z roku 2004
V zajetí byl bit a vystavován drastickým „lékařským“ metodám. Například vyříznutí vojenského tetování bez umrtvení. Severokorejci ho využívali jako překladatele a učitele angličtiny. Spolu s dalšími třemi zajatými americkými vojáky navíc hrál „americké ničemy“ v severokorejských propagandistických filmech, čímž se stal známým po celé zemi.
Bývalý americký zběh do Severní Koreje Charles Robert Jenkins na snímku z roku 2004 po příjezdu z KLDR.
Dostal manželku
Zlom v životě seržanta Jenkinse nastal v roce 1980. Severokorejci unesli Japonku Hitomi Sogaovou, kterou nutili, aby učila jejich agenty japonsky a nastěhovali ji k Jenkinsovi. Dva týdny nato se zajatci museli vzít. Štěstím v neštěstí bylo, že se do sebe záhy zamilovali.
„Řeknu to takhle. Jednou jsem se na ni podíval a řekl si, že už ji nenechám jít,“ řekl Jenkins CBS. Láska byla vzájemná a pár zplodil dvě dcery. Čtveřice sice byla stále vězněna, měla se ale lépe než mnoho Severokorejců. I v době hladomoru v 90. letech minulého století dostávala každodenní příděly potravin.
Charles Jenkins se svou ženou Hitomi Sogou
K další životní změně došlo v roce 2002, kdy byla Hitomi Sogaová po vyjednávání s japonskou vládou propuštěna. Jenkins byl spolu s oběma dcerami propuštěn o dva roky později, odletěl do Japonska a tam se jakožto dezertér vydal do rukou americké armády. Vojenský soud mu uložil třicet dní vězení, které si Jenkins odseděl a za obrovské pozornosti médií se vrátil k rodině.
Po desítkách let strávených v izolované Koreji ale utrpěl kulturní šok. Nikdy se prý podle svých slov nedotkl počítače. A už se také nikdy nezbavil strachu ze Severokorejců. „Severní Korea mě chce mrtvého,“ tvrdil.